Ústav mezinárodních vztahů

Německé předsednictví 2007 jako inspirace pro ČR
Nemecké predsednictví v Evropské unii na jare 2007 se stalo „ucebnicovým príkladem“ úspešnosti koncentrované snahy vyvést multilaterální jednání ze slepé ulicky. SRN byla v hlavních bodech predsednické agendy až prekvapive úspešná: podarilo se zejména prekonat zablokování reformního procesu a dosáhnout nové kvality v oblasti energetické politiky a ochrany klimatu.

Francie, ČR a Švédsko v čele Evropské unie
Nadcházející týmové předsednictví Rady EU, které budou v období od července 2008 do prosince 2009 vykonávat Francie, Česká republika a Švédsko, klade velké nároky na komunikaci a koordinaci aktivit všech tří zemí. Nutnost vzájemné spolupráce je podmíněna i kontextem – EU bude v daném období procházet řadou vnitřních změn, zejména pak ratifikačním procesem Lisabonské smlouvy.

Afghánská výzva
Vrcholná schuzka NATO, kterou v listopadu roku 2006 hostila Riga, zduraznila, že „podstatnou prioritou“ Aliance pro nejbližší léta je prispet k míru a stabilite v Afghánistánu a vytvorit tam stabilní, demokratickou a prosperující zemi zbavenou drog, terorismu a strachu. Proto se predpokládá výrazné navýšení nevojenské pomoci Afghánistánu a nedílne s tím se klade velký duraz na zkvalitnení cinnosti spojeneckých vojáku, kterí v Afghánistánu pusobí v rámci ISAF pod mandátem RB OSN.

ČR a budoucnost EU: co s ústavní smlouvou?
Pozice české vlády k základním otázkám budoucího uspořádání EU nabývá v posledním období konkrétnější obrysy. Vláda přijala převažující evropskou představu, že východiskem dalších jednání o uspořádání EU by měl být stávající návrh Evropské ústavní smlouvy (dále jen ústavní smlouva). Současně však zdůraznila, že nová smlouva by měla být přehlednější a jednodušší. Co bychom z tohoto dokumentu měli zachovat, co změnit a čeho se úplně vzdát?

Francie a smlouva o evropské ústavě
I po neúspěchu referenda v roce 2005 je Francie nadále jednoznačným stoupencem a jednou z hlavních hnacích sil procesu evropské integrace. Zesílila důraz na sociální dimenzi evropského modelu a na naplňování cílů Lisabonské strategie. Všichni tři hlavní kandidáti prezidentských voleb se shodují, že je nutné napsat nový text ústavní smlouvy, který by měl zdůraznit význam sociální politiky, energetické bezpečnosti, ochrany životního prostředí a společného přístupu k přistěhovalectví. Podporují další rozvoj zesílené a strukturované spolupráce a vytvoření funkcí prezidenta EU a ministra zahraničních věcí EU.

Co dělat s Evropskou ústavní smlouvou?
 Když občané Francie a Nizozemska odmítli Evropskou ústavní smlouvy, nejvyšší představitele států EU vyzvali k reflexi, která by měla přinést návrhy týkající se dalšího osudu tohoto dokumentu. Čeští politici tuto výzvu pochopili tak, že ústavní smlouva mizí z politické agendy a že se jí proto už nemusí zabývat. Opak je pravdou. ČR musí záhy k této otázce zaujmout jasnou pozici. Dlouhodobě platí, že řada členských států EU má zájem na institucionální reformě. Ač ústavní smlouva je v současné podobě mrtvá, její text představuje východisko pro další diskuse o institucionální reformě. Bezprostřední impuls této diskusi dávají začínající německé předsednictví EU a nadcházející prezidentské volby ve Francii.

Česká republika jako přistěhovalecká země
Po roce 1989 prošla česká společnost řadou zásadních změn - jednou z nich je proměna ze země nulové imigrace v přistěhovaleckou zemi de facto. Český stát reagoval na novou situaci budováním mechanismů imigrační kontroly a dalšími opatřeními. Doposud ale nepřijal ucelenou přistěhovaleckou strategii, a dokonce ani nezodpověděl otázku, zda je taková strategie potřebná.

Evropská integrace a demokracie
Evropská integrace a demokracie: shoda o demokratickém deficitu a spory o jeho nevyhnutelnosti. Ačkoliv je možné zaznamenat názory, podle kterých má politický systém EU dostatečně demokratický charakter, celkově převažuje přesvědčení o tom, že EU se v oblasti demokracie vyznačuje určitými nedostatky a tedy demokratickým deficitem.

Komunikace a postoj veřejnosti k EU
Tento přehled je rozdělen na čtyři části. V první části přehledu jsou nejprve přiblíženy snahy komunikovat, které se v Evropské unii (EU) objevují v posledních dvou desetiletích. Komunikace nebyla po většinu trvání integračního procesu výrazným tématem či aktivitou. Tato situace se začala měnit až na počátku 90. let, od kdy se objevují snahy komunikovat intenzivnějším způsobem.

Mohou si velké země dovolit být vlídné?
Konec studené války, proces rozšiřování Evropské unie o nové členy ze střední a východní Evropy a útoky z 11. září upozorňující na hrozbu mezinárodního terorismu, změnily postavení klíčových velmocí atlantického prostoru.