Historie budovy

"Dům patří k nemnoha renaissančním budovám malostranským z 1. polovice XVII. století, jež přetrvaly čilý barokní ruch stavební po r. 1700. Vedle této individuální ceny má význam i pro celkový obraz ulice Nerudovy, stoje při samém jejím ústí a řadě se svou nevyzývavou fasádou k bohatšímu průčelí vedlejšího paláce Morzinského."

Po radikální přestavbě a dostavbě domu dle plánů z r. 1912 lze jeho stavební vývoj určit pouze hypoteticky. Objekt je poprvé připomínán v r. 1404, poté byl několikrát zničen, neznámo kdy se spojil ve větší celek se svými sousedy, aby se pak r. 1578 opět osamostatnil. Z gotické výstavby se dochoval sklep při ulici s kamennou valenou klenbou a zřejmě i boční obvodové zdi nad tímto sklepem v úrovni přízemí a 1. p. Zda měl středověký dům běžnou hloubkovou dispozici nebo nějakou věžovitou formu nad čtvercovým půdorysem gotického sklepa, nelze již spolehlivě rozhodnout (nelze vyloučit ani vztah věžového objektu k sousednímu zaniklému vjezdu do středověkého dvora pražských proboštů). Osamostatnění parcely r. 1578 bylo pro nového vlastníka impulsem k přestavbě oddělené zpustlé části. Následující pozdně renesanční výstavba je doložena prameny k r. 1603, kdy nový majitel přistavěl další patro a budoval rovněž v zadním dílu objektu. Tehdy dům získal konečnou formu průčelí s dosud dochovaným štítkem. V r. 1686 získali dům Matyáš a Josef de Martini, dvorští kominíci, v jejichž rodě se udržel až do r. 1738; odtud získal dům název "U kominíčka".

                                                            

Z dalších stavebních zásahů lze usuzovat podle plánů starého stavu patrně na pozdní klasicismus (segmentové klenby, slabší dělící zdi). Přestavba z 1912-13 ponechala ze starého stavu pouze přední trakt s průčelím a části obvodových konstrukcí zadního dílu čelní budovy v úrovni přízemí a 1. p. Dvorní křídla zcela ustoupila třípatrové novostavbě, která zasáhla i do vyšších podlaží staršího předního domu. Novostavba přehradila napříč i původně volný pás podél Liechtensteinského paláce, nově vzniklý přední dvůr byl později doplněn přístavkem vrátnice. Čelo historické budovy do ulice zůstalo třípatrové a trojosé, uzavřené členitým trojúhelným štítem. Dva portály v přízemí rámují ploché bosované pásy. Do levého bylo dodatečně vloženo okno, v pravém se dochovaly dvoukřídlé výplňové pozdně renesanční dveře, zdobené stylizovaným vřezávaným ornamentem a opravené (dle vyrytého nápisu) r. 1913. Všechna okna pater rámují olištované šambrány. 2. p. mírně předstupuje před líc spodního dílu a od 3. p. je odděleno výraznou kordonovou římsou. Poměrně nízké 3. p. člení krátké krajní a mezi okenní pilastry s římsovými hlavicemi, dvouetážový štít se zhoupnutými křídly opakuje v dolním dílu pilastrový řád, obvodové pásky se v horní etáži stáčejí a svírají pod římsovou stříškou štukový klenák. Členění ohradní zdi předního dvora do ulice navazuje na pásovou rustiku sousedního paláce čp. 258/lII, k němuž zeď dříve patřila. Dvorní průčelí užšího křídla i obě fasády zadní novostavby z 1912-13 mají okna rámována lištovými šambránami. Historické přední křídlo je dnes ve všech nadzemních podlažích plochostropé a celé podsklepené. Za středověkým prostorem při ulici s omítnutou valenou klenbou následuje mladší prostor se segmentovou klenbou. Novodobé, v celém rozsahu plochostropé zadní křídlo tvoří příčný trojtrakt s vloženým dvouramenným visutým schodištěm. ~ FK

P: Stavební archiv OÚ Praha 1 (nová kanalizace, 1905; adaptace, 1912).

L: F. Ruth, 1904a, 780; Zd. Wirth, 1912, 9; Pasport SÚRPMO, F. Kašička, E. Holanová, 1968.





Nahoru