Ústav mezinárodních vztahů

Divadelní scéna jménem Rusko
„Kdo umí mystifikovat dav, stane se snadno jeho vládcem; kdo se naopak snaží přivést ho k rozumu, ten se vždy stává jeho obětí,“ praví citát z díla francouzského sociálního psychologa a sociologa Gustava Le Bona, jehož užila ve své zajímavé stati o soudobém ruském divadle v kontextu takříkajíc politickém docentka ruského jazyka a literatury na Moskevské státní univerzitě O. N. Grigorjevová (z níž ostatně četné poznatky těžíme). Tato myšlenka vystihuje mnohé o podstatě jak divadla, tak i politiky. Základem úspěchu tady i tam je zkrátka zaujmout až po fascinaci, a naopak kdo volá po hlasu rozumu, je nejčastěji davem smeten, rozšlapán a zlikvidován. Což jsme ostatně viděli už bezpočtukrát i leckde jinde. Takže žádná rarita.

Prazáklad dramatu dnešní doby
Vážená redakce! Postavili jste mne před velmi nestandardní úkol. Ještě jsem se s takovým ve své dvacetipětileté praxi nesetkal. Zpracujte téma: Valné shromáždění OSN, Rada bezpečnosti OSN, Evropský parlament nebo smrt Kima v Koreji a neustálé korejské harašení jadernými zbraněmi či arabské jaro atd. Vyjádřete se scénograficky ke svržení Saddáma Husajna v Iráku, ke zboření berlínské zdi, k řeckému dluhu nebo možnému odchodu Řecka z eurozóny. Vyberte si jakékoli téma a napište, jak byste o tom přemýšlel a postupoval, co si o tom myslíte. A popište scénu, případné zjevné a skryté symboly, efekty.

Lanovka
Komorní drama z horské oblasti. Rekreační program během summitu Evropské unie při příležitosti zahájení předsednictví ČR. Psáno speciálně pro Mezinárodní politiku.

Havel jako dramatik politiky
Václav Havel se právem řadí mezi nejvýznamnější dramatiky 20. století. V řadě svých her, zejména těch, které byly napsány v šedesátých letech Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965) a Ztížená možnost porozumění (1968), brilantně spojil prvky absurdního dramatu s pronikavou analýzou rozkladu lidské identity, odcizení v podmínkách moderní technologické éry a blábolivého, mechanizujícího jazyka totalitního systému.

Co udělala Společnost národů pro zachování slavíků?
Když jsme připravovali toto tematické, divadelní číslo Mezinárodní politiky, tušili jsme, že zachovat pravidelnou „čítanku“, v tomto případě z dramatických děl, která reflektují mezinárodní vztahy a světovou politiku vůbec, bude tentokrát mnohem složitější než v minulém roce (texty české populární hudby).

Scénické poznámky
I prezidenti mají na svém pozadí díru. Státník čmuchá, žvýká, chmatá stejně jako mužik, jeho vlastnosti nejsou nadlidské. Času, sil a běžně ani rozumu víc nemá. Zažívá v zásadě totéž co podomek, vidí, cítí a stihne stejně, akorát v obleku. Sub specie aeternitatis je rozdíl nulový.

Divadlo mezinárodní politiky
V době, kdy se Jan Ámos Komenský pokoušel o všenápravu pomocí encyklopedie, nazval její jednu část Divadlem veškerenstva věcí (Theatrum universitatis rerum, později Amfiteatrum). Metafora  divadlo byla tehdy běžná. O Theatrum mundi psal téměř ve stejné době každý renesanční vzdělanec. William  Shakespeare, jehož Hamlet nastavoval zrcadlo přírodě, stejně jako mnozí jeho předchůdci a téměř všichni následovníci.

Tři poznámky k divadlu světové politiky, či k politice světového divadla
Moci použít slovo „poznámka“ do nadpisu je pro jakéhokoliv autora obrovská úlevu. Ulehčí tak svým nehtům, protože si je nemusí zoufalstvím hryzat, aby napsal něco zásadně smysluplného. Poznámky se používají jak na divadle režisér si zapisuje poznámky při přípravě hry, tak v politic  politik si píše body pro jednání či projev. Jsou jen nastíněním, prvotním nápadem, dojmem. Nesmí se však přečíst nahlas. Jakmile někdo pronese nejapnou poznámku nebo poznámku v nepravou chvíli, tak ho to může stát kariéru (divadelní), v politice i život (někdy a někde). Takže poznámka v poznámce: Nečtěte tento text nahlas, nebo se pak nedivte.