Ústav mezinárodních vztahů

Zastavte svět. Náš příběh nemá dějiny
Když jsme před rokem připravovali pro čtenáře Mezinárodní politiky čítanku z ukázek poezie  a prozaických textů, v nichž čeští literáti zachytili nějakým způsobem světovou politiku, mezinárodní vztahy či bezpečnostní problematiku, konstatovali jsme, že vlastně není příliš z čeho vybírat. Že absence literárního zpracování světových událostí je v českém prostředí dána politickou situací v ČSSR v letech 1948-1989 a že vlastně toto vakuum bylo nahrazeno verbální komunikací, třeba „u piva“. Ani pád železné opony tento stav nijak zásadně nezměnil.

Inter arma silent Musae, anebo hudba, která lže?
Je-li pravda, že válka je jen pokračováním politiky jinými prostředky,  pak není  pravdivé tvrzení, že mezi zbraněmi múzy mlčí. Zlé slovo, jed nebo dýka jsou zbraněmi, jež  na jevišti veškerenstva věcí, stejně jako na jevišti divadelním, jsou hybateli dění. Zbraněmi, kterým vládne Melpomené, múza zpěvu a tragédie, s tragickou maskou, kyjem a věncem z révového listí. Ta inspiruje hudebníky, tanečníky a dramatiky častěji, než si uvědomujeme. Dionýská hudba plodí děs a hrůzu, říká Friedrich Nietzsche, snad právě proto, že je otřásající mocí tónu, jednotným  proudem mélu a... jedinečným světem harmonie. A v jednom ze svých prvních filosofických pojednání,  nazvaném Zrození tragédie z ducha hudby, cituje z Schoppenhauerova Světa jako vůle a představy, že ...proti všemu fyzickému tohoto světa hudba jest živlem metafysickým a  ...tragické poznání musí být léčeno a zaštítěno uměním.

Hudba, moc a svoboda
Hudba není jen nějakou „ozdobou“ má nad lidmi moc a nezřídka bývá pro mocenské účely využívána. S politikou je pak složitým způsobem provázána. Zároveň se dá říci, že modeluje určité sociální situace, případně navrhuje nové možnosti společného bytí (neboť hudba je mimo jiné způsobem, jak být spolu) a různé společenské skupiny pak v nich nacházejí svůj výraz.

Smrt Klinghoffera
John Adams je dnes vedle Philipa Glasse nejznámější skladatel oper v USA. Poté, co na sebe upozornil jako pokračovatel hudebního minimalismu několika komorními a orchestrálními díly (Harmonium, Shaker Loops), debutoval jako operní skladatel dílem Nixon v Číně (1987), které se stalo první ze série oper vyjadřujících se svým obsahem k soudobým politickým a společenským tématům.

Hudbou proti sovětské i nové totalitě

Opera v objetí politiky
Zdá se, jako by moderní opera neusilovala o nic jiného než o překonání svého zlatého věku 19. století.  Někdy si myslíme, že je to také proto, aby překonala svůj vztah k politice, který se jeví jako objetí nikoli však milostné, ale až smrtící. Když chceme vztah vidět jako existenci opery podmíněnou politikou, je pozoruhodné, které velké politické události pomáhaly vytvářet velká i malá operní díla,ať již šlo o operu barokní, klasickou,  po napoleonských válkách romantickou, nebo velkolepě novoromantickou.