Ústav mezinárodních vztahů

Mír pod rovníkem, nebo únava z válek a revolucí?
Původní arabský týden nesouhlasu v Libyi, Tunisku a Egyptě se změnil v týdny nepokojů v afro-asijských státech. Ty se nakonec  změnily v občanské války vedené letadly a tanky, ačkoli nebylo snadné identifikovat, kteří občané proti kterým právě válčí. K tomu všemu přispělo resuscitované mezinárodní společenství a vyzvalo NATO bránit zbraněmi vypůjčenými ze Spojených států zájmy Evropy na severoafrickém písčitém i hornatém pobřeží, které trochu zapáchá ropou.

Subsaharská Afrika a „arabská jar“
Frustrácia z nedostatku občianskych slobôd, bujnejúcej korupcie, stagnujúceho politického vývoja, ale najmä z horšiacej sa ekonomickej situácie jednotlivcov, vyhnala od konca minulého roka do ulíc milióny obyvateľov krajín severnej Afriky a Blízkeho východu. Za použitia sociálnych sietí a mobilných telefónov dokázali masy ľudí bez charizmatických vodcov zvrhnúť režimy v Egypte, Tunisku, Líbyi a otriasť desiatkou ďalších. Viacerí komentátori ako aj prední svetoví politici očakávali, že po „arabskej jari“ bude nasledovať africké leto. Či, v akej miere, poprípade prečo sa tieto predpovede (ne)naplnili, je predmetom tohto článku.

Burkina Faso: revoluční jaro bez revoluce
Tuniské revoluční události z přelomu roku se rozšířily nejen po celém arabském regionu, ale také do Afriky. Zatímco mediální pokrytí arabského jara bylo velmi masivní, příběhy z druhé strany Sahary zůstaly na okraji zájmu. Jedním z nich jsou i rozsáhlé lidové nepokoje v Burkině Faso, ne nepodobné tuniským událostem, ovšem s diametrálně odlišným výsledkem: autoritářský prezident nepadl, ale naopak spíše ještě posílil svou pozici.

Perspektivy dopadů „arabského jara“ na subsaharskou Afriku
Mnozí očekávali, že se vlna pádů dlouholetých režimů v severní Africe přenese i do subsaharské části kontinentu. Vzhledem k odlišným podmínkám, které v zemích na jih od Sahary panují, se tak nestalo. „Arabské jaro“ však bude mít významný dopad na další osud africké integrace.

Nigerijské volby ve stínu „arabského jara“
Zatímco se světová pozornost soustředila na události v Libyi a dozvuky lidových revolucí v Egyptě, Tunisku, Maroku a Alžírsku, konaly se v dubnu 2011 v Nigérii hned několikeré volby. Volební měsíc zahájily 9. dubna volby do Národního shromáždění, o týden později následovaly volby prezidentské a celý proces ukončilo 26. dubna zvolení guvernérů a členů místních Shromáždění v jednotlivých státech federace. Jak ovlivnilo arabské jaro přípravy a průběh voleb? Zavanul vítr změn z afrického severu až do nejlidnatější země kontinentu?

Africká demokracie á la Uganda
Již 25 let se vedení východoafrické Ugandy nemění. Ve volbách opakovaně vítězí hlavní Hnutí národního odporu (NRM) prezidenta Yoweri Kaguta Museveniho. Ten i v letošních únorových prezidentských volbách vyhrál s drtivým náskokem nad ostatními kandidáty opozice. I přes nepopiratelný rozvoj perly Afriky, jak ji nazval Winston Churchill, obyvatelé současné Ugandy bojují nejen se všudypřítomnou korupcí a marasmem státní moci, ale také s rostoucími cenami pohonných hmot a potravin. V souvislosti s masovými protesty v severní Africe, které stály na začátku konce dlouholetých autoritativních režimů, vyvstává otázka, zdali je možnost obdobného scénáře možná také pro státy subsaharské Afriky.