Ústav mezinárodních vztahů

Dilema Mezinárodního soudního dvora ve věci kosovské Nezávislosti
Mezinárodněprávní nauka přistupuje k otázce vzniku nových států tradičně velmi zdrženlivě. Kritéria státnosti nejsou v prvé řadě založena na právních principech, ale na faktickém stavu. Stát jako hlavní subjekt mezinárodního práva musí prokázat, že vykonává efektivní kontrolu nad státním územím a obyvatelstvem. Z pohledu mezinárodního práva není existence státu závislá na vůli jiných subjektů mezinárodního práva nebo na přijetí do mezinárodních organizací.

Mezinárodně neuznané státy: typologie, mýty a realita
Státy bez mezinárodního uznání jsou často opomíjenou anomálií politické geografie, jejichž existence však významně ovlivňuje geopolitické procesy na všech kontinentech. Před létem 2008 znal jen málokdo secesionistickou či spíše iredentistickou Jižní Osetii, dokud se na jejím území neobjevily v průběhu Olympijských her v Pekingu ruské tanky ve snaze zabránit znovuobnovení teritoriální integrity Gruzie za podpory USA.

Není stát jako stát aneb Když teritoriální státy nejsou schopny plnit základní funkce
Jednou ze zdánlivých jistot našeho světa je, že se mezinárodní společenství skládá ze suverénních teritoriálních států. Vědomí, že právě takový útvar je základní stavební jednotkou mezinárodního společenství, a proto i základní jednotkou analýzy pro většinu společenskovědních disciplín, je silně umocněno pohledem na politickou mapu světa. Až na neobydlenou Antarktidu je plocha všech kontinentů zřetelně a beze zbytku rozdělena na sice nestejně velké, ale rovnocenné části, což je v optické rovině zvýrazněno jednotným psaním jejich názvů velkými písmeny.

Somaliland - paradox Afrického rohu
Republika Somaliland oslavila v loňském roce dvacet let své samostatné existence, byť mezinárodně neuznané. To je jistě důvodem k malé analýze vnitřních poměrů v Somalilandu i mezinárodněpolitických či regionálních souvislostí k němu se vztahujících. Vzhledem k tomu, že Africký roh patří mezi nejnestabilnější regiony v Africe, jeví se Republika Somaliland do značné míry jako paradox celého regionu, neboť patří dlouhodobě k nejstabilnějším elementům této části světa.

Náhorní Karabach: kudy vede cesta k (ne)státnosti
O podstatě karabašského konfliktu mezi Armény a Ázerbájdžánci se již napsalo mnohé. Obě strany mají tendenci nalézat odůvodnění pro své nároky na Náhorní Karabach hodně hluboko v minulosti, nicméně v tomto krátkém článku se zaměříme na historii nedávnou a pokusíme se zmapovat cestu, po níž Náhorní Karabach doputoval až do situace tzv. de facto státu, mezinárodně neuznávané politické entity, která však přesto existuje, má svůj parlament, svého prezidenta, občany, armádu a je schopna na území, které ovládá, vykonávat státní správu. Zaměříme se i na to, jak takový de facto stát v praxi funguje.

Nový vládce Podněsterska
Prosincové podněsterské prezidentské volby přinesly překvapivý obrat na zdejší politické scéně: prohrál „věčný“ prezident Igor Smirnov, ale též hlavní protikandidát a předseda parlamentu Anatolij Kaminskij, kterého až poněkud vlezle podporovalo Rusko.

Unilateralismus Palestinské samosprávy
Revoluční vlna, která v minulém roce zasáhla region Blízkého východu, se nevyhnula ani palestinským okupovaným územím. Palestinské politické vedení v důsledku lidových demonstrací změnilo strategickou koncepci boje za nezávislost a rozehrálo novou diplomatickou hru na mezinárodní scéně. I když se hmatatelné výsledky zatím nedostavily, protesty nabídly nový přístup k řešení vnitropolitické krize Palestinské samosprávy.

Severní Kypr: zpátky na start?
Osud severního Kypru je ukázkou osudu země, respektive její části, když se na účet jejích obyvatel protnou zájmy několika mocností a kdy se menšina stane předmětem manipulací všech v prostředí vypjatého nacionalismu. Kypr byl dobyt Osmanskou říší na Benátkách v roce 1570 a od té doby se tam až do padesátých let 20. století vytvořila relativně početná turecká menšina (cca 20 procent). Po rusko-turecké válce 1877-1878 a před Berlínským kongresem přešel Kypr smlouvou mezi Velkou Británií a Osmanskou říší z 4. června 1878 na Velkou Británii jako její protektorát, která jej po vstupu Osmanské říše na straně centrálních mocností do války 5. 11. 1914 anektovala.

O státnosti a uznání státu v mezinárodním právu
Jihosúdánská republika byla vyhlášena 9. července 2011. A o pět dní později (14. července 2011) byla Valným shromážděním přijata za člena OSN. Česká republika a Slovenská republika vznikly jako samostatné státy 1. ledna 1993 a od 19. ledna téhož roku jsou členy OSN. Pro srovnání, stát Palestina byl vyhlášen v listopadu 1988, nezávislé Kosovo v únoru 2008 a žádný z nich dosud členem OSN není. Palestině je sice přiznáván statut pozorovatele (který „zdědila“ po Organizaci pro osvobození Palestiny), ale o řádné členství usiluje zatím marně.

Kosovský problém a jeho analógie
Neujasnenosť súčasného medzinárodného postavenia regiónu Kosovo a srbský odpor voči jeho uznaniu ako nezávislého štátu je častým dôvodom na spochybňovanie ašpirácií Srbska vstúpiť do Európskej únie bez toho, aby si vyriešilo tzv. kosovskú otázku a primárne sa podsúva riešenie v podobe uznania kosovskej nezávislosti.