Ústav mezinárodních vztahů

Naproti tomu podle dokumentů jednotlivých unijních orgánů a projevů vrcholných představitelů EU, zůstává v  energetických vztazích mezi EU a Ruska otázka energetické bezpečnosti (diverzifikační diskurz) upozaděna snahou EU o vzájemnou integraci energetických trhů a úsilím o přizpůsobení se Ruska moderním tržním principům a pravidlům tzv. třetího liberalizačního balíčku, které řeší mj. přístup a chování mimoevropských, tedy i ruských společností na vytvářejícím se vnitřním energetickém trhu v Evropské unii (integrační diskurz).

Integrační diskurz ^₍₁₎

Integrační diskurz je takový, který zdůrazňuje pozitivní potenciál vzájemného vztahu Evropské unie a Ruska, protože oba aktéry chápe jako komplementární. Současně ale zdůrazňuje, že mezi Evropskou unií a Ruskou federací existují značné asymetrie, zejména z hlediska vyspělosti obou aktérů, efektivity jejich politických systémů i míry demokratických i ekonomických svobod. Proto by vzájemná spolupráce v energetické oblasti měla být založena na postupném převzetí unijního acquis Ruskem; to nejen že zajistí vzájemnou ekonomickou kompatibilitu obou aktérů, ale zároveň urychlí hospodářský, sociální i politický rozvoj Ruské federace. Zároveň integrační diskurz zdůrazňuje specifickou vazbu mezi Evropskou unií a Ruskou federací  – nejsou prostými obchodními partnery, ale existuje mezi nimi speciální pouto, které se odráží i potřebě zvláštních institucí, které jejich energetickou politiku regulují.

Integrační diskurz tak z teoretického hlediska vychází z těch konceptů aktérství Evropské unie, které zdůrazňují privilegované postavení Unie jakožto specifického aktéra, normativní mocnosti, jehož model vládnutí by ostatní světoví aktéři měli převzít. Zároveň je v oblasti energetické politiky integrační diskurz zaměřen čistě ekonomicky. Integrace Ruska s EU je chápána v tom smyslu, že by Rusko mělo převzít relevantní normy, které se týkají hospodářské soutěže, ekonomické otevřenosti či investičního klimatu. Obecnější otázky související s liberálně demokratickým charakterem Evropské unie nebo dokonce problematika občanských svobod a lidských práv jsou z integračního diskurzu zcela vyloučeny.

Orientační mapa ruských plynovodů směřujících do Evropy. Plánovaný plynovod Nord Stream, který je na mapě jako připravovaný, spustil Gazprom v listopadu 2011. (mapa převzata z Wikimedia Commons)

Třetí liberalizační balíček v energetických vztazích EU-Rusko

Důležité téma integračního diskurzu EU ve vztahu k Rusku představuje liberalizace vnitřního trhu s elektřinou a plynem, kdy vytvoření účinného a vzájemně propojeného vnitřního energetického trhu je nutnou podmínkou k zajištění stabilních a udržitelných dodávek energie. Po předchozích dvou pokusech o vytvoření právních podmínek pro další liberalizaci trhů s energiemi, předložila Komise v září 2007 tzv. třetí liberalizační balíček s cílem zajistit fungování vnitřního energetického trhu. Patrně nejvýznamnějším aspektem liberalizačního balíčku je tzv. vlastnický unbundling (vlastnické oddělení produkčních kapacit od přenosu a distribuce energií).

Vedle unbundlingu obsahuje třetí liberalizační balíček tzv. klauzuli Gazprom pro řešení vztahů se třetími zeměmi s neliberalizovaným energetickým sektorem, včetně systému certifikace pro investory z třetích zemí, kteří usilují o kontrolu nad přenosovým systémem či operátorem. Základním principem je zabránit společnostem ze zemí mimo EU v nákupu strategických distribučních sítí bez souhlasu vlády členského státu a přimět subjekty ze třetích zemí, aby dodržovaly stejná pravidla, která platí pro společnosti sídlící na území Evropské unie.

Naproti tomu podle politických představitelů Ruska ohrožuje třetí liberalizační balíček energetickou bezpečnost a spolupráci s EU a brání rovnému přístupu ruských subjektů na trhy členských států. Rusko se obává, že v důsledku zavedení unbundlingu ztratí prioritu v přístupu k infrastruktuře, neboť podle třetího liberalizačního balíčku budou dodavatelé plynu povinni prodat své distribuční sítě. Ruská plynárenská společnost Gazprom, která plyn prakticky jinam než do Evropy nevyváží a přispívá do státního rozpočtu 20 % celkové částky a přibližně 10 % se podílí na tvorbě HDP, tak bude muset podle nové legislativy předat právo na prodej plynu evropským společnostem.

V neposlední řadě se liberalizační balíček zaměřuje na uzavírání dlouhodobých kontraktů na dodávky zemního plynu, které společnost Gazprom podepisuje obvykle na dobu 25-30 let. Tyto dlouholeté smlouvy navíc velmi často obsahují klauzuli "take or pay", zavazující spotřebitele odebrat ročně určité množství plynu, případně zaplatit za neodebrané množství, což je v kontextu obchodních praktik evropského trhu podmínka, která může být kvalifikována v rozporu s pravidly hospodářské soutěže. Ruská energetická společnost Gazprom tak bude muset v důsledku nových unijních podmínek postupně přejít od termínovaných kontraktů více na spotové trhy, kde již ovšem začíná být také aktivním hráčem. Zároveň liberalizační balíček podstatným způsobem omezuje možnosti Gazpromu získat dominantní postavení převzetím pozice výhradního distributora zemního plynu na trzích členských států.

Evropská komise vs. Gazprom

Za klíčového aktéra integračního diskurzu EU o liberalizaci trhu s elektřinou a plynem v energetických vztazích s Ruskem lze označit Evropskou komisi, která dohlíží na respektování norem liberalizace. Jak vyplývá z prozkoumaných dokumentů a projevů představitelů Evropské komise, intenzivně diskutovaným tématem je zejména snaha přimět ruské společnosti, aby se přizpůsobily liberalizačním principům unijního vnitřního trhu s energiemi. Důkazem odhodlání Komise prosazovat dodržování pravidel spojených s liberalizací energetického trhu EU, bylo nařízení razie koncem září 2011 v deseti zemích střední a východní Evropy, která byla zaměřena na praktiky firem zajišťujících dodávky zemního plynu, včetně dceřiných firem ruského Gazpromu.

Ve své ofenzivě proti Gazpromu pokračovala Evropská komise i o necelý rok později, když dne 4. září 2012 pověřila Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž zahájením vyšetřování ruské plynárenské společnosti. Podle oficiálního prohlášení, Evropská komise vyšetřuje Gazprom z důvodů možného zneužití dominantního postavení a porušování pravidel hospodářské soutěže na trzích se zemním plynem v zemích střední a východní Evropy. Dále Evropská komise ruskou energetikou společnost viní z údajného porušováni pravidel hospodářské soutěže, které se týkají tří oblastí.

Zaprvé, podle Komise brání Gazprom volnému toku plynu mezi jednotlivými členskými státy a tak rozděluje evropské trhy. Tato obava je s největší pravděpodobností založena na v minulosti Gazpromem používaném zákazu prodeje ruského plynu do dalších zemí, což inhibuje vzájemné propojení trhů s plynem v EU a vede k rozštěpení jednotného energetického trhu. Zadruhé, Evropská komise ruskou energetickou společnost podezřívá, že se snaží bránit diverzifikaci dodávek plynu do evropských zemí. To do značné míry odkazuje jednak na snahu ruského plynárenského gigantu zabránit dodavatelům ze třetích zemí (např. Kaspického regionu nebo střední Asie) v přístupu k jeho přepraví infrastruktuře, jejímž prostřednictvím by mohl být posílán neruský plyn do EU.

Zároveň to také může souviset s pokusy Gazpromu zmařit výstavbu alternativních plynovodů EU v rámci tzv. Jižního energetického koridoru. Zatřetí, podle Komise ruská společnost Gazprom údajně neférovým způsobem ovlivňuje ceny energie tím, že ceny svého plynu váže na světové ceny ropy, které v posledních letech stoupají. Jak vyplývá z odhadů Mezinárodního měnového fondu, v prvních sedmi měsících tohoto roku se průměrná cena za dodávky ruského plynu do Evropy zvýšila na 443 dolarů za 1000 m³ plynu. To je zhruba pětinásobek průměrné promptní ceny na americkém trhu s plynem, který je nyní přesycen kvůli růstu produkce plynu z břidlic.

Budova Gazpromu v Moskvě se cílem návštěvy úředníků z Evropské komise nestala. Došlo ale ke kontrole ve firmách, které s Gazpromem spolupracují ve střední a východní Evropě (zdroj: Gazprom)

Integrace energetických trhů EU a Ruska

Vedle snahy Evropské komise o přizpůsobení se ruských energetických společností pravidlům liberalizace na vnitřním trhu se zemním plynem a elektřinou, je dalším důležitým tématem integračního diskurzu také integrace energetických trhů EU a Ruska, a to oboustranně prospěšným, vzájemným, transparentním a nediskriminačním způsobem Rusku. Pro integrační diskurz je ovšem podstatné, že symetrie z hlediska prospěšnosti partnerství je spojena se značnou asymetrií z hlediska přizpůsobení se. Tato asymetrie souvisí s tím, že integrační diskurz vychází z premisy, že členské státy EU již integrovány jsou a k efektivním energetickým vztahům s Ruskem lze dospět integrací Ruska, tj. jeho přijetím těch norem EU, které se týkají energetiky a mezinárodního obchodu.

V těchto požadavcích EU vůči Rusku je možné najít určitou míru evropeizace, která se dále projevuje například v doporučení, kdy podle Evropské komise by se evropské acquis mohlo stát referenčním rámcem pro reformu energetického sektoru, která by měla být realizována v Rusku. Zároveň Komise zdůrazňuje, že principy vnitřního energetického trhu, jako jsou energetická efektivita, reforma sektoru s elektřinou a plynem, stejně jako unbundling by se měly stát součástí referenčního rámce restrukturalizace ruského energetického sektoru.

O autorovi:

Lukáš Tichý, Interní doktorand Metropolitní univerzity Praha a Ústavu mezinárodních vztahů.

Poznámky:

(1) K integračnímu diskurzu dále srov. Kratochvíl, P. a Tichý, L. 2013. EU and Russian Discourse on Energy Relations. Energy Policy Vol. 56, No. 5/2013, s. 394-395 a 396-398.