Polské předsednictví v Evropské unii a Východní partnerství
Polsko, jako jeden z nejvýznamnějších architektů Východního partnerství (EaP), uskutečňuje náročný program předsednictví Evropské unii, v jehož rámci zaujalo významné místo prosazování této iniciativy. Když se v červenci loňského roku ujímalo rotujícího předsednictví, velmi jasně definovalo priority Východního partnerství: uzavření asociačních dohod a vytvoření prohloubené a komplexní zóny volného obchodu dovršením nebo dosažením podstatného pokroku ve svých jednáních s Ukrajinou a Moldavskem a dosažení pokroku v procesu liberalizace víz a prohloubení sektorové spolupráce.
Polsko rovněž předpokládalo přizvání Běloruska ke spolupráci s EU za předpokladu, že bude respektovat základní principy demokracie a lidských práv. Politické a společenské změny v severní Africe a na Středním východě, negativní politický vývoj u některých východních partnerů a konečně hospodářská krize v Evropské unii změnily realizaci tohoto programu ve složitý úkol a donutily Polsko vynaložit v průběhu oněch šesti měsíců u kormidla EU dvojnásobné úsilí pro dosažení pozitivních výsledků v plánovaných prioritách Východního partnerství.
Sbližování Východu a Jihu
Výchozím bodem polského předsednictví byla stejná angažovanost na jihu a na východě, se snahou o vyrovnaný rozvoj obou rozměrů Evropské politiky sousedství (ENP). Více než dvacet různých zasedání v rámci Východního partnerství na úrovni hlav států, ministrů a vysokých úředníků, Fóra občanské společnosti EaP, zahájení parlamentní spolupráce EaP (Parlamentní shromáždění Euronest) a konference místních a regionálních orgánů EaP dále zviditelnily východní rozměr Evropské politiky sousedství v dobách, kdy byla pozornost EU zaměřena na severní Afriku a Střední východ. Polské předsednictví zároveň chtělo upustit od vnímání dvou dimenzí Evropské politiky sousedství, východní a jižní, jako soupeření o politickou pozornost a financování. Svým návrhem na vytvoření Evropské nadace pro demokracii, který se objevil jako polská reakce na "arabské jaro", a podporu demokratických změn v Tunisku a Libyi Polsko dokázalo, že je možné se aktivně angažovat v prosazování Východního partnerství a dosáhnout pozitivního dopadu na jižní sousedství.
V konečném souhrnu přetrvají výsledky polské aktivity v této oblasti i po skončení předsednictví a Evropská nadace pro demokracii nový, jasně strukturovaný, flexibilní, přístupný a nebyrokratický nástroj financování pro demokratizaci a budování občanské společnosti v sousedství, který se má stát akceschopným v první polovině roku 2012 by mohla plnit mimořádnou úlohu v autoritářských státech východní Evropy (Bělorusko, Ázerbájdžán) prostřednictvím podpory nově se objevivších aktérů v politické sféře, jako jsou demokratičtí aktivisté, disidenti, oficiální nebo neoficiální organizace občanské společnosti, odbory, nezávislá média a think-tanky a popřípadě politické strany.
Výsledky varšavského summitu
Polská aktivita v oblasti podpory vztahů Evropské unie s východními sousedy umožnila dosažení určitých krátkodobých a střednědobých cílů Východního partnerství, zejména ve sféře obchodu a migrace. Druhý summit EaP, ústřední událost polského předsednictví, na níž se sešly téměř všechny hlavy států a šéfové vlád členských zemí EU a východních partnerů a nejvyšší představitelé institucí EU, který se konal v září ve Varšavě, byl příležitostí nejen pro vyhodnocení realizace této iniciativy od jejího zahájení na prvním summitu EaP uskutečněném v Praze v roce 2009, ale také k vyhlášení důležitých politických rozhodnutí.
Během varšavského summitu byla ohlášena možnost ukončení jednání mezi Evropskou unií a Ukrajinou ohledně vytvoření komplexní zóny volného obchodu (DCFTA) a zahájení jednání o DCFTA s Moldavskem a Gruzií koncem roku 2011. Ke konci polského předsednictví byla skutečně uzavřena jednání s Ukrajinou o všech technických aspektech DCFTA, což byla jedna z klíčových priorit polského předsednictví. Účastníci summitu rovněž potvrdili možnost partnerských zemí „podniknout náležité kroky pro postupné zavedení bezvízového režimu podle dané specifické situace za předpokladu, že budou stanoveny podmínky pro patřičně řízenou a bezpečnou mobilitu ve dvoufázových akčních plánech vízové liberalizace“. V praxi to znamená, že by bylo v krátkodobé/střednědobé perspektivě možné úplné zrušení víz pro občany zemí, které splnily všechny požadavky EU pro východní sousedy, což je klíčový požadavek některých východních partnerů v jejich vztazích s Evropskou unií.
Za slabou stránku varšavského summitu je třeba považovat relativně malý podíl prezentace demokratizace (protože jediným případem, o němž se hovořilo, byl případ Běloruska) a rozměrů občanské společnosti v závěrečné společné deklaraci. Důvodem byla pravděpodobně citlivost východních představitelů k tomuto typu témat. A konečně, mlčení o evropské perspektivě pro východní sousedy vyvážené do určité míry uznáním evropských aspirací a evropské volby některých partnerů a zdůrazněním určité úlohy Východního partnerství při podpoře těch východních partnerů, kteří usilují o stále těsnější vztahy s EU což, jak se zdá, byl nejvýznamnější nedostatek.
Staré problémy a nejasnosti: konečné hodnocení
Šest měsíců polského předsednictví ukázalo, a nejlepším příkladem toho je Ukrajina, že pokrok ve Východním partnerství závisí především na státech, na něž je zaměřeno, a již ne tak na pozitivních výsledcích summitů nebo úsilí vynaloženém předsednictvím. Šest měsíců Krátce po varšavském summitu, dne 11. října 2011, byla Julija Tymošenková, bývalá premiérka a politická rivalka současného ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, uznána vinnou ze zneužití pravomocí během jednání o dodávkách plynu s Ruskem v roce 2009. Byla odsouzena k sedmi rokům vězení, pokutě ve výši 200 milionů USD jako kompenzaci ztrát vzniklých státní energetické společnosti Naftogaz a zákazu výkonu veřejných funkcí po dobu tří let. Z hlediska Evropské unie je případ Tymošenkové nejmarkantnějším argumentem ve prospěch názoru, že Ukrajina vzhledem ke své situaci není připravena k podpisu asociační dohody mezi EU a Ukrajinou. Proto navzdory ukončení jednání o DCFTA byla nejproblematičtější částí asociační dohody pravděpodobnost, že podpis dohody, předpokládaný jako vrcholná událost polského předsednictví, bude vzhledem k politickým problémům na Ukrajině odložen.
Východní partnerství je dlouhodobým strategickým rámcem pro vztahy EU s východními sousedy a polské předsednictví přispělo pozitivně k uzavření dvou a půl roku jeho implementace, k udržení Východního sousedství v agendě EU v dobách, kdy byla pozornost zaměřena na "arabské jaro" a hospodářskou krizi a k dosažení určitých krátkodobých a střednědobých výsledků v oblasti obchodu a migrace. Kromě toho prokázalo, že je možné se aktivně zapojit na východě a podpořit jižní dimenzi Evropské politiky sousedství. Je to dobrý výchozí bod pro další dva roky implementace EaP. Avšak, a to je hlavním poučením z polského předsednictví, staré problémy a nejasnosti v zemích Východního partnerství spojené se všeobecným uskutečňováním demokratizace, kde je pravděpodobně jediným případem úspěchu Moldavsko, a rozpor mezi nabídkou EU a očekáváními sousedů, včetně neochoty členských států EU přijmout evropskou perspektivu pro východní sousedy, odsuzují EaP k velmi dlouhé a obtížné cestě vpřed.
O autorce:
Beata Wojna je vedoucí výzkumu Polském institutu mezinárodních vztahů ve Varšavě.
(Z angličtiny přeložila Nina Větvičková)
Nahoru
O Mezinárodní politice
O Redakci