Proč Ázerbájdžán pořádá velkolepé světové akce?
Během posledních několika let hostil Ázerbájdžán hudební soutěž Eurovision, Evropské hry, závody Formule 1, Islámské hry solidarity a řadu dalších podobných akcí, které stojí miliony dolarů. V trendu pořádání velkolepých a pro ne zrovna velkou zemi bezpochyby nákladných událostí hodlá Ázerbájdžán pokračovat. Co si vlastně Ázerbájdžán od pořádání těchto velkolepých akcí slibuje?
Jedním z hlavních argumentů pro pořádání obřích sportovních a kulturních akcí jsou ekonomické důvody. Podle představitelů státu sportovní a kulturní události lákají do Ázerbájdžánu turisty a zahraniční investory, kromě toho státní zakázky samy o sobě podporují ekonomiku. Tím pádem se vložené investice do pořádání akcí rozhodně vyplatí.
Tato prohlášení však přinejmenším přinášejí řadu otázek. Turisty je možné nalákat na reklamu tohoto typu, otázkou je, jestli jich přijde dostatek, aby se investice vyplatila. Potenciální investoři se však většinou chovají obezřetněji a je nepravděpodobné, že by pořádání akcí mělo nějaký zásadní vliv na jejich rozhodování.
Dalším problémem je pozdější využitelnost infrastruktury vybudované pro účely akcí. Například údržba obrovských hal, které byly v poslední době v Ázerbájdžánu vybudovány (například Krystalová hala z roku 2012 nebo Národní stadion z roku 2015), je velmi nákladná. Proto je nutné, aby si na sebe hala po svém vzniku byla schopná vydělat, to znamená, aby byla vytížená.
Například Krystalová hala, která byla postavena v roce 2012 kvůli soutěži Eurovision, hostí větší akce přibližně jednou do měsíce. V porovnání s evropskými nebo americkým halami, které hostí několik akcí týdně, se jedná o velmi malou vytíženost. Nemluvě o tom, do jaké míry se daří při pořádání akce halu zaplnit – ani při otevíracím ceremoniálu Evropských her nebylo hlediště podobně velkého Národního stadionu ani zdaleka plné.
Ázerbájdžán jako most mezi Evropou a Asií?
Pořádané akce mohou podle pozorovatelů cílit na snahu upravit obraz Ázerbájdžánu ve sféře mezinárodních vztahů a stát se tak vlastně nástrojem zahraniční politiky země. V posledních letech Ázerbájdžán organizoval akce zasazující zemi do Evropy – Eurovision, Evropské hry nebo Velkou cenu Evropy (druhý ročník závodu už ale nesl název VC Ázerbájdžánu). Pořadatelství Islámských her solidarity ale nasvědčuje také tomu, že Ázerbájdžán chce být navázán na islámský svět, či na „Východ“, jak prohlásila ředitelka her Catherine Ugwu. Představitelé státu se tímto dvojím přístupem nijak netají a dokonce ho vyzdvihují, zástupci ministerstva zahraničních věcí mluví o Ázerbájdžánu jako o místě „dialogu civilizací a náboženství“.
Otázkou je, co se skrývá za touto vznosnou rétorikou. Nejspíš jde o strategii spolupracovat s větším počtem států a zároveň dát si pozor na to, být příliš závislý na jakémkoliv z nich. Nejen kvůli tomu, že se to nemusí vyplatit. Také hraje roli to, že se Ázerbájdžán necítí úplně dobře ani na Západě ani na Východě – Evropa je Ázerbájdžánu cizí svojí demokracií a důrazem na lidská práva, řada islámských států je ale zase zemi vzdálené svým nesekularizovaným způsobem vlády.
Pozitivní obraz Ázerbájdžánu v zahraničí také může hrát svoji roli vzhledem k dosud nevyřešenému konfliktu s Arménií o Náhorní Karabach. Přestože konflikt oficiálně skončil v roce 1994 příměřím, obě země si stále dělají na toto území nárok. Pokud by v budoucnu došlo k nějakému vývoji v tomto sporu a došlo by k zásahu cizích států nebo organizací, bylo by v takovém případě rozhodně výhodnější vypadat jako bohatá a kulturní země.
Ázerbájdžán jako úspěšná země?
Pořádání velkolepých akcí není signálem pouze směrem ven, ale i signálem určeným domácímu publiku. Jeho cílem je ukázat Ázerbájdžán jako zemi schopnou organizovat moderní a velkolepé akce světového významu. Jde o podporu hrdosti na svou kulturu a zemi, s velkým důrazem na to, kdo se o udržení a rozvoj této kultury zasloužil. Přestože ještě v 90. letech země válčila s Arménií a bojovala o svou existenci, nyní, o dvacet let později, opakovaně hostí nejslavnější automobilový závod na světě a řadu dalších mezinárodních akcí. A strůjcem této proměny podle propagandy byl a je rod Alijevů. Nejprve, v letech 1995 až 2003, budoval zemi prezident Hejdar a od té doby v tom pokračuje jeho syn Ilham. To je zhruba poselství, které chtějí političtí představitelé Ázerbájdžánu předat.
Jde samozřejmě o účelový výběr reality, upoutání pozornosti na nablýskané akce a naopak o odpoutání pozornosti od sociálních potíží, rozsáhlé korupce, porušování lidských práv a dalších problémů. Do jaké míry se Ázerbájdžánci nechávají okouzlit leskem, není zcela jasné, vzhledem k tomu, že vyjádření protivládního názoru je v této zemi krajně nebezpečné.
Řadu Ázerbájdžánců by ale mohlo rozčilovat nejen to, že se na velkolepé akce mohou vzhledem k ceně vstupenek dívat jenom v televizi, ale také, že stát utrácí obrovské peníze na efekt místo na řešení jejich každodenních problémů.
Ázerbájdžánské akce mohou cílit na získání peněz, k podpoře cílů zahraniční politiky nebo i k získání domácí podpory pro prezidenta. Každopádně, ať už jsou cíle jakékoli, ázerbájdžánské mega akce nezobrazují skutečnost ‒ neukazují totiž jaký Ázerbájdžán je, ale jaký by chtěl být.
O autorovi:
Vojtěch Andrš je stážistou v Ústavu mezinárodních vztahů
Zdroje:
Baumgartner, Pete a Hafiz Babali. „Family Connections Fuel Controversy Over Azerbaijan Grand Prix.” RFE/RL. 23. 6. 2017.
De Waal, Thomas. „Sochi Revisited in Baku?“ Carnegie.ru. 18. 6. 2015.
Gogishvili, David. „The Eventful Turn: Baku and Mega-Event Led Urban Changes.“ Heinrich-Böll-Stiftung. 4. 4. 2017.
Hajiyev, Hikmat. „On the Question of Religious Freedom in Azerbaijan.“ Eurasia.net. Nedatováno.
Kucera, Joshua. „As Islamic Games Open, Azerbaijan Wrestles With Muslim Identity.“ Eurasia.net, 15. 5. 2017.
Lomsadze, Giorgi. „Debt-troubled Azerbaijan spending big on Mariah Carey“ Eurasia.net. 18. 6. 2017.
Militz, Elisabeth. “Public Events and Nation-building in Azerbaijan.” In Nation-Building and Identity in the Post-Soviet Space, ed. Rico Isaacs a Abel Polese, 175‒192. Londýn: Routledge, 2016.
Muller, Martin a John Pickles. „Global games, local rules: Mega-events in the post-socialist world.” European Urban and Regional Studies 22, č. 2 (2015): 121–127.
Sahakyan, Armen V. “Perspective: Azerbaijan’s Foreign Policy Shift and the Threat of Isolation.” European Institute. 30. 4.2015.
Nahoru
O Mezinárodní politice
O Redakci