Ústav mezinárodních vztahů

Když vyšla před 40 lety kniha Meze růstu, byl položen základ konceptu, jemuž dnes již běžně říkáme udržitelný rozvoj. Slavná kniha vyvolala a dodnes vyvolává vzrušené debaty. Její závěry však byly podle Jørgena Randerse, jednoho z autorů, často nepochopeny, nebo dezinterpretovány. Meze růstu podle něj především předložily analýzu dvanácti scénářů možného vývoje v letech 1972_2100. „Hlavním vědeckým závěrem studie bylo, že oddalování rozhodování na globální úrovni způsobí, že ekonomika překročí limity planety dříve, než se podaří zpomalit růst lidské ekologické stopy. Jakmile se lidstvo ocitne na území neudržitelnosti, bude donuceno snížit spotřebu zdrojů a objem emisí. K tomu může dojít jen dvojím způsobem: buď lidmi řízeným omezením, nebo kolapsem, který vyvolá buď příroda, nebo trh. Jediné, k čemu nemůže dojít, je to, že lidstvo zůstane navždy na území neudržitelnosti a bude si brát každý rok z přírody víc, než během stejného roku příroda dokáže vyprodukovat.“

Konference OSN o udržitelném rozvoji, která se v červnu koná v Riu de Janeiro, by se měla stát tím, po čem volali už autoři Mezí růstu: měla by umožnit přijetí globálních rozhodnutí, jež dlouhodobě udrží světovou ekonomiku v mezích kapacity této planety. Dvacet let po historickém Summitu Země v roce 1992 (proto letošní Rio+20) a čtyřicet let po Konferenci OSN o lidském (životním) prostředí (Stockholm 1972) se již nebude diskutovat o tom, co je nutné učinit. Zjednodušeně řečeno, víme přesně, co máme dělat. Je ale nutné se dohodnout, jak uvést do praxe model, ve kterém se bude zlepšovat životní úroveň především těch nejchudších, a zároveň bude chráněno životní prostředí a zdroje. „Naše vize musí být jasná: udržitelná zelená ekonomika, která bere ohled na životní prostředí a zároveň přispívá k dosažení rozvojových cílů tisíciletí prostřednictvím růstu příjmů, zjišťování pracovních příležitostí a odstraňování chudoby,“ říká generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Podle něj je Rio+20 nejdůležitějším globálním setkáním možná celého desetiletí.

Fakta

Na světě dnes žije 7 miliard lidí, v roce 2050 to bude již 9 miliard. Každý pátý člověk má na živobytí pouhých 1,25 USD na den nebo ještě méně. Jedna a půl miliardy lidí nemá přístup k elektřině. Dvě a půl miliardy lidí nemá kanalizaci. A téměř jedna miliarda hladoví. Emise skleníkových plynů nadále rostou. Postupující změna klimatu může způsobit, že více než třetina všech známých druhů organismů vyhyne.

Během přípravného procesu konference Rio+20 bylo definováno sedm kritických oblastí, na které je nutné zaměřit pozornost: vytváření pracovních příležitostí, energetika, život ve městech, potravinová bezpečnost a udržitelné zemědělství, ochrana a hospodaření s vodou, ochrana oceánů a připravenost na přírodní pohromy. Oficiální diskuse konference budou zaměřeny na dvě hlavní témata: 1. zelená ekonomika v kontextu udržitelného rozvoje a odstranění chudoby a 2. vytvoření institucionálního rámce pro udržitelný rozvoj.

Na cestu zelené ekonomiky se již vydala řada zemí. Čína se například zavázala snížit svou uhlíkovou stopu během příštích deseti let až o 45 procent. Dnes vyrábí polovinu zařízení pro větrnou a solární energetiku. Co se týče instalovaného výkonu čisté energie, předstihla již Spojené státy. Evropská unie se zavázala do roku 2020 snížit emise o minimálně 20 procent ve srovnání s rokem 1990. A to bez ohledu na to, jaké závazky učiní jiné státy. Mexiko spustilo plán na snížení emisí CO2 v průběhu roku 2012 o 51 milionů tun. Korea zaměřila 80 procent svých stimulačních programů na zelený růst. Indie chce během této dekády zvýšit investice do sektoru čistých energií o více než 350 procent. Japonsko plánuje vytvořit 1,4 milionu nových zelených pracovních příležitostí. Dánsko směřuje k úplné eliminaci fosilních paliv do roku 2050. Brazílie se zavázala do roku 2020 snížit odlesňování o 80 procent. Tyto země vsadily na chytrý růst. Udržitelný rozvoj uchopily nejen jako závazek vůči budoucnosti, ale i jako velkou ekonomickou příležitost.

Udržitelná energie pro všechny

Téměř nic na světě se dnes neobejde bez energie. Ať už mluvíme o bezpečnosti, produkci potravin, vzdělání, nebo klimatické změně, vždy musíme uvažovat i o energii. Předpokladem pro lepší životní podmínky pro ty nejchudší je zajištění přístupu k elektřině. Na to se zaměřuje iniciativa generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna „Udržitelná energie pro všechny“. Jejím cílem je zajištění univerzálního přístupu k moderním energetickým službám, jinými slovy zajistit elektřinu pro každého člověka. Iniciativa předpokládá stoprocentní zvýšení energetické účinnosti a podílu obnovitelných zdrojů v globálním energetickém mixu. V důsledku má dojít ke zlepšení přístupu k energiím a současně ke snížení emisí skleníkových plynů z energetických zdrojů.

Bez přístupu k elektřině dnes žije více než 1,3 miliardy lidí, 2,7 miliardy lidí vaří jen za použití dřeva, dřevěného uhlí nebo zvířecího trusu. Jsou tak vystaveni škodlivému dýmu, který ohrožuje jejich zdraví a současně znamená vypouštění vysokého obsahu CO2 do ovzduší. Bez výrazné akce bude situace v roce 2030 prakticky stejná jako dnes.

Na zajištění všeobecného přístupu k energiím je potřeba investic ve výši zhruba 48 miliard USD ročně až do roku 2030. Jsou to pouhá tři procenta celkových globálních investic do energetiky, ale zlepší energetickou situaci celé třetiny populace světa.
Stoprocentní nárůst podílu obnovitelných zdrojů na globálním energetickém mixu vyžaduje samozřejmě radikální změny. Podle Mezinárodní energetické agentury činil v roce 2010 podíl obnovitelných zdrojů na primárních dodávkách energií 13 procent. Při zachování současného trendu by to v roce 2035 bylo 18 procent. Podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) bude ale nutné podíl obnovitelných zdrojů dostat na úroveň 24 procent do roku 2020, abychom naplnili cíle v oblasti ochrany klimatu. Stoprocentní zvýšení energetické účinnosti vyžaduje zvyšování o 2,4 procenta ročně až do roku 2030. V letech 1970 až 2008 se však energetická účinnost světa zvyšovala pouze o 1,2 procenta ročně.

Financování

Konference Rio+20 bude pro další vývoj iniciativy Udržitelná energie pro všechny klíčová. Důležitou roli ale bude hrát i pokračující ekonomická krize, díky níž je obrovský tlak na veřejné rozpočty. Otázkou tedy je, kdo může co financovat a také jak. Podle Zprávy OSN o lidském rozvoji 2011 (vydává ji Rozvojový program OSN, UNDP) je důvodem pro transfer zdrojů do chudých zemí princip spravedlnosti. Má tak být zajištěn hlavně přístup k pitné vodě a energiím, dále adaptace na změnu klimatu a zmírňování jejích následků. Jedná se o velké investice, které však nepřekračují výdaje v jiných sektorech. Například roční náklady na zajištění všeobecného přístupu k moderním zdrojům energie činí méně než jednu osminu ročních nákladů na dotace v oblasti fosilních paliv. Hlavním zdrojem financování musí být soukromý sektor. Veřejné nároky se mohou stát katalyzátorem soukromých investic. Jsou zde i nové příležitosti. Na prvním místě je to daň z finančních transakcí. Nejnižší uvažovaná sazba (0,005 procenta) představuje podle zprávy UNDP roční výnos 40 miliard USD. Sazba ve výši 0,05 procenta na domácí i mezinárodní finanční transakce zvýší roční výnos na 600 až 700 miliard USD.

Priority rozvoje

Rozvojovou agendu poslední dekády určují Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs). Diskuse o nich začala dlouho před tím, než byly v roce 2000 přijaty. Je proto namístě diskutovat již dnes, co se bude dít po roce 2015. Důležitá je definice hlavních rozvojových problémů současnosti. Svět je dnes jiný než v 90. letech, kdy koncept vznikal. Poslední dekáda minulého století se vyznačovala relativní stabilitou, tu současnou naopak charakterizují krize: ekonomická, fianační, potravinová a klimatická. Podle některých analytiků dnes rozvoj nejvíce ohrožuje společenská nerovnost uvnitř států. Nezávislé britské výzkumné centrum Overseas Development Insitute považuje za kritické otázky rozvoje po roce 2015: 1. pokračující proces urbanizace, 2. klimatickou změnu, 3. chronickou chudobu a nerovnost, 4. nedostatek pracovních příležitostí a 5. nerovnoměrný ekonomický růst.

Z již probíhající diskuse o směřování po roce 2015 vyplývají dva hlavní přístupy. První vychází z toho, že stávajících osm cílů je nedostatečných, a bude je proto nutné rozšířit o témata, která v roce 2000 nebyla nebo nemohla být brána v potaz. Mimo jiné například o otázku klimatické změny. Druhý přístup navrhuje současné cíle zachovat, ale jejich záběr rozšířit a prohloubit. Do agendy MDGs by měl být výslovně zasazen koncept udržitelného rozvoje. Jeho tři pilíře _ ekonomický, sociální a environmentální _ se musejí stát základem všech rozvojových politik.

Nebezpečná pýcha

Na zahájení pražské konference Forum 2000 v roce 2010 upozornil Václav Havel, že současná první vskutku globální civilizace znamená, že cokoli se na její půdě zrodí, může velmi rychle a snadno obepnout celý svět. Současně varoval, že „žijeme i v první ateistické civilizaci. Tedy v civilizaci, která ztratila vztah k nekonečnu a věčnosti. Proto má u ní vždy převahu zisk krátkodobý nad ziskem dlouhodobým. Důležité je, zda se nějaká investice vrátí do deseti či patnácti let, méně důležité je, jak poznamená život našich potomků za sto let. Nejnebezpečnějším rysem této globální ateistické civilizace je ovšem její pýcha. Pýcha kohosi, kdo je samotnou logikou svého bohatství veden k tomu, aby přestal ctít dílo přírody i našich předků, aby je přestal ctít z principu a ctil je nanejvýš jako další možný zdroj zisku.“ Jeho slova by neměli přeslechnout ani účastníci konference Rio+20.

O autorovi:

Michal Broža je vedoucím kanceláře OSN v České republice