Ústav mezinárodních vztahů

Obálka publikace. Zdroj: Amazon.com

William J. Perry a Tom Z. Collina mají dlouholeté zkušenosti z jaderné kontrolně zbrojní oblasti. William J. Perry byl náměstkem ministra obrany pro výzkum a techniku v administrativě prezidenta Jimmyho Cartera (1977–1984) a za prezidentství Billa Clintona vykonával funkci ministra obrany (1994–1997). Dohlížel mj. na vývoj amerických strategických jaderných systémů. Učil na Stanford University, kde také působil v předsednictví Center for International Security and Arms Control. Je zakladatelem The William J. Perry Project, projektu zaměřeného na dosažení světa bez jaderných zbraní. Napsal několik knih s jaderně zbrojní tematikou. Tom Z. Collina je politickým ředitelem globální bezpečnostní nadace Ploughshares Fund se sídlem ve Washingtonu, D.C. Angažoval se v rámci ukončení amerických jaderných zkoušek v roce 1992, prosazoval neomezené prodloužení platnosti Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) v roce 1995, ratifikaci americko-ruské kontrolně zbrojní smlouvy omezující strategické jaderné systémy New START (2010) v americkém Senátu a podílel se na sjednávání tzv. íránské jaderné dohody v roce 2015.

Zmáčknutí červeného tlačítka

Název knihy The Button (Tlačítko) je metaforickým označením prezidentského výhradního oprávnění k odpálení jaderných zbraní. To probíhá s pomocí osobní prezidentské kódové karty a kufříku s označením „football“, obsahujícího různé varianty jaderných úderů. Kufřík má prezident neustále k dispozici u doprovázejícího styčného důstojníka. Po prokázání své identity alfanumerickým kódem uvedeným na zmíněné kartě předá prezident zvolenou variantu do „válečné místnosti“ Pentagonu, která zabezpečí její realizaci. Kniha rozebírá hlavní mezníky jaderné politiky USA od roku 1945 do současných dnů. Její sepsání bylo vedeno snahou vyvolat zájem nejen bezpečnostní komunity a akademické sféry, nýbrž celé společnosti o nebezpečném riziku v oblasti rozhodování o použití jaderných zbraní, o existující koncepci jejich prvního použití a jiných aspektů, včetně rizik vyplývajících z falešných poplachů v důsledku lidských a technických chyb a kyberútoků. Jde o příspěvek autorů k rozšíření informovanosti a podnícení zájmu americké veřejnosti o danou problematiku, s cílem získání široké podpory k prosazení transformace jaderné politiky země.

Autoři považují za vysoce nebezpečné dát nejvyšším státním představitelům výše zmíněné monopolní oprávnění, které nemůže zvrátit ani Kongres USA, i když má výhradní ústavní právo vyhlásit válku, ani např. ministr obrany. Argumentují především tím, že prezident má jako každý člověk specifické povahové rysy s případnými chybami. Jenže chyba v rozhodovacím procesu o použití jaderných zbraní by mohla mít katastrofální důsledky. Zmíněné oprávnění vychází zejména z chybného odhadu z doby studené války, že Sovětský svaz a USA by chtěly proti sobě provést překvapivý první jaderný úder. Ze stejně mylného předpokladu vycházejí USA a Ruská federace i po skončení studené války. Kniha současně poukazuje na nadměrně nákladné a neefektivní jaderné zbrojení plánované a prováděné Trumpovou administrativou a zdůrazňuje nutnost zahájit s Ruskem konstruktivní dialog.  

Jak zničit celý svět z golfového hřiště v několika minutách

V předmluvě s názvem „Your Shot, Mr. President“ (Jste na řadě, pane prezidente) autoři popisují fiktivní scénář katastrofického vývoje ovlivňujícího další osud lidské civilizace. Příběh se odehrává na golfovém hřišti, na kterém se nejmenovaný americký prezident soustřeďuje na golfový odpal. Akci mu však naruší informace od bezpečnostního poradce sdělující, že satelity včasného varování signalizovaly odpálení několika set ruských  mezikontinentálních balistických řízených střel (dále MBŘS), které v průběhu několika minut zasáhnou cíle v USA. Vše se odehrává za vyostřené situace mezi Západem a Ruskou federací v důsledku žádosti prozápadní běloruské vlády o zapojení země do Severoatlantické aliance (NATO). Prezident nejdříve zapochybuje, že by Rusové chtěli kvůli Bělorusku riskovat jadernou válku s USA, avšak přes varování některého ze svých poradců, že by se mohlo případně jednat o falešný poplach, a v časovém stresu se rozhodne, vzhledem ke své impulzivní povaze prokázat za každou cenu rozhodnost, a dá příkaz k odvetnému raketovému úderu. Po následném zjištění, že se jednalo o falešný poplach, dá prezident příkaz k odvolání svého původního rozhodnutí. Jenže odpálené strategické řízené střely se již vrátit nedají. Rusové následně reagují vypuštěním svých strategických řízených střel a osud lidstva je zpečetěn. Kromě milionů mrtvých a raněných v obou zemích a zničených hodnot, radioaktivního zamoření, jež následně vyvolá nedostatek potravin i v zemích přímo nepostižených jadernými výbuchy, se z kouře a trosek vyvržených do atmosféry vytvoří nad Zemí souvislá vrstva nepropouštějící sluneční paprsky. V důsledku toho nastane „jaderná zima“, v jejímž průběhu lidstvo na následky hladu, zimy a radioaktivního zamoření postupně vyhyne.

Autoři v závěru mj. uvádějí, že vše, co popisují v tomto příběhu, by se mohlo stát i ve skutečnosti. Jako důkaz zmiňují především monopolní oprávnění prezidenta použít jaderné zbraně a udržování jaderných zbraní ve vysoké bojové pohotovosti (MBŘS uložené v podzemních silech mohou být odpáleny v minutách). USA a Rusko také investují enormní peníze na vývoj nových jaderných zbraňových systémů, k několika vážným krizovým situacím v důsledku falešných poplachů již v minulosti došlo a narůstá také riziko kyberútoků na kontrolní a velící střediska jaderných zbraní.    

Tři části knihy jsou rozčleněny do kapitol obsahujících několik upřesňujících pasáží. Název prvního bloku The Wrong Threat (Chybná hrozba), je odvozen od mnohaletého chybného odhadu dvou hlavních soupeřících stran z doby studené války až do současného americko-ruského jaderného odstrašování, že druhá strana chce provést překvapivý jaderný úder. Podle autorů vycházejících mj. z prohlášení různých předních amerických bezpečnostních expertů o tom v průběhu studené války a ani v následujících letech nebyl předložen jediný důkaz. Blok je složen ze čtyř kapitol, z nichž první, nazvaná „The Presidentʼs Weapons“ (Prezidentské zbraně), zmiňuje zejména nebezpečnost výše zmíněného prezidentského oprávnění. Problém se však netýká pouze prezidenta Donalda Trumpa s jeho nepředvídatelností, nestabilností a sklonem k impulzivnímu jednání, ale jakéhokoli prezidenta. Za varující je také označeno nízké procento amerických občanů (okolo 20 %), kteří vědí o zmíněném výhradním prezidentském oprávnění. Stávající rozhodovací systém autoři považují za protiústavní, nebezpečný a zbytečný. Počátky jeho přijetí dávají do souvislosti s rozhodnutím prezidenta Harryho Trumana, který po zjištění katastrofálních humanitárních následků svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki odmítl použití třetí bomby a přijal rozhodnutí, že k žádnému dalšímu vojenskému použití jaderných bomb nedojde a že o jejich předurčení nebudou rozhodovat vojáci. Za vývoj, výrobu a skladování jaderných zbraní začala odpovídat civilní Komise pro jadernou energii (Atomic Energy Commission), která se později stala součástí Ministerstva energetiky USA. K formalizaci odpovědnosti prezidenta za použití jaderných zbraní mělo dojít v roce 1948 na základě prohlášení Národní bezpečnostní rady. V té době byly také jaderné komponenty ukládány separátně od dalších nejaderných částí jaderných zbraní. V následujících letech, v důsledku zostřování studené války a narůstání počtů jaderných zbraní, se však toto jednoznačné oddělení civilní odpovědnosti od vojenské začalo postupně rozmělňovat. Jaderné hlavice začaly být umisťovány na nosiče a vojáci převzali odpovědnost za jejich rozmístění. Kapitola dále zmiňuje riziko kyberútoků, popisuje činnost prezidenta po varování o jaderném útoku, upřesňuje potřebu rychlého rozhodování a různé variantní možnosti jaderných úderů, včetně přiznání faktu, že americký varovný systém je chybující.   

Závody v jaderném zbrojení

Ve druhé kapitole „Bolt From the Blue“ (Blesk z nebe) se autoři věnují jaderně zbrojním závodům vyvolaným především obavami z překvapivého prvního jaderného úderu. V této souvislosti mj. upozorňují na pochopitelné obavy obou soupeřících stran z překvapivého útoku, protože v době druhé světové války se obě země staly jeho obětí, a popisují okolnosti vývoje některých důležitých mezníků v době studené války. Řadí mezi ně tzv. berlínskou krizi v roce 1948, korejskou válku v letech 1950–1953, kubánskou raketovou krizi v roce 1962 a americko-sovětská kontrolně zbrojní jednání, která vyústila v uzavření smluv o omezení strategických zbraní SALT 1 a 2, smlouvy o omezení systémů protiraketové obrany (ABM) a smlouvy o zákazu pozemních řízených střel středního a kratšího doletu (INF). Při popisu jaderně odzbrojovacích jednání prezidentů Ronalda Reagana a Michaila Gorbačova zdůrazňují jejich shodu, že v jaderné válce nikdo nezvítězí a nikdy by k ní nemělo dojít.

Třetí kapitola „Blundering into Nuclear War“ (Zavlečení do jaderné války) v úvodu zmiňuje datum 13. 1. 2018, kdy v době vyostření americko-severokorejských vztahů v roce 2017 hrozící přerůst v jaderný konflikt došlo na Havaji k vyhlášení poplachu po varování o přilétajících řízených střelách. Varování se však následně prokázalo jako falešné a autoři na tomto příkladu opět dokazují správnost svého tvrzení o rizikovosti výlučného prezidentského oprávnění. Negativní vliv na toto riziko mohou mít také chybné informace, jako tomu bylo např. v případě svržení atomové bomby na Hirošimu, kdy prezident Truman se údajně domníval, že se jedná o vojenský prostor a nikoli o město obývané převážně civilním obyvatelstvem. Některými chybnými informacemi se americká strana řídila i v případě   kubánské raketové krize.

Čtvrtá kapitola s názvem „Hacking the Bomb“ (Kyberútoky vůči jaderným zbraním) je zaměřena téměř výhradně na problematiku nebezpečí kyberútoků. Zmíněny jsou kyberútoky vůči Íránu a také činnost amerického kybernetického velitelství (The US Cyber Command). Na kybernetický boj je pohlíženo jako na standardní součást tzv. hybridních konfliktů.  

Druhý blok má název A New Nuclear Policy (Nová jaderná politika) a tvoří ho čtyři kapitoly. První kapitola „No First Use“ (Nepoužití jaderných zbraní jako první) zmiňuje mj. uvažované záměry amerických představitelů o použití jaderných zbraní v době berlínské krize, korejské války, kubánské raketové krize a vietnamské války. Konstatuje se v ní také, že ani po skončení studené války se naděje na přijetí politiky „nepoužití jaderných zbraní jako první“ nenaplnily. Proti záměru prezidenta Baracka Obamy o její realizaci se jednoznačně postavila ministerstva obrany, zahraničí a energetiky. S poukazem na Trumpovu vojenskou politiku autoři vyvracejí mýtus možnosti vedení tzv. omezené jaderné války, v jejímž rámci by soupeřící strany používaly údajně prakticky užitečnější nízkovýbušné jaderné zbraně. Podle autorů neexistuje žádný důvod pro první použití jaderných zbraní.  

Druhá kapitola „How Not to Spend $2 Trillion“ (Jak neutratit 2 bilióny USD) rozebírá plány USA na obměnu jaderného arzenálu v průběhu třiceti let v přibližné hodnotě 2 biliónů USD. Autoři docházejí k závěru, že není nutné utratit tak enormní finanční prostředky, a navrhují některé změny, zejména vyřazení MBŘS z tzv. jaderné triády, jejímiž dalšími prvky by tak zůstaly modernizované strategické bombardovací letouny a jaderné ponorky. Významnější odstrašující úlohu by rovněž sehrávala bezkonkurenční převaha země v konvenčních zbraních. V této souvislosti by USA měly přejít pouze na obrannou jadernou politiku.

Ve třetí kapitole „Welcome to the New Arms Race“ (Vítejte v nových závodech ve zbrojení) se v úvodu konstatuje, že po skončení studené války, kdy kontrolně zbrojní smlouvy s tehdejším Sovětským svazem uzavírali hlavně republikánští prezidenti, se závody v jaderném zbrojení obnovily. Mělo k nim významně přispět odstoupení USA od smlouvy ABM v roce 2002, což autoři označili za strategickou chybu. V souvislosti se zhoršením situace v kontrolně zbrojní oblasti mezi USA a Ruskem autoři zejména rozebírají okolnosti odstoupení obou zemí v roce 2019 od smlouvy INF. V kapitole se tvrdí, že je nezbytné zachovat platnost smlouvy New START a udržet silnou mezinárodní koalici k zabezpečení jaderných materiálů před teroristy. Případné snížení množství amerických jaderných zbraní, např. na počet 300 ks, při dosažení parity s obdobným ruským snížením, by přineslo různé výhody.  

Sebeklam s protiraketovou obranou

Čtvrtá kapitola „The Missile Defense Delusion“ (Sebeklam s protiraketovou obranou) popisuje historii vývoje budování nákladné americké protiraketové obrany, včetně jednostranného odstoupení republikánské Bushovy administrativy v roce 2002 od již zmíněné smlouvy ABM. Rozebírá příčiny obavy ruské strany z jejího budování a dochází k závěru o její neefektivnosti v důsledku neprozkoušení v reálných podmínkách. Jako nepřijatelné a vysoce destabilizující označují některé záměry na rozmístění zbraňových systémů do vesmíru.

Třetí blok Beyond the Bomb (Nad rámec bomby) je složen ze dvou kapitol – „Why Do We Still Have the Bomb?“ (Proč ještě máme bombu?) a „The Atomic Titanic“ (Atomový Titanik). První popisuje důvody, které vedly ke sjednání Smlouvy o zákazu jaderných zbraní v roce 2017.  Rozebírá rovněž příčiny zhoršování bezpečnostních vztahů mezi Západem a Ruskem po skončení studené války a snaží se k této otázce přistupovat objektivně z hlediska ruských výhrad. Podrobně se uvádějí okolnosti zejména ústního příslibu amerického prezidenta George H. W. Bushe a dalších západních státníků ruskému vůdci M. Gorbačovovi, že v případě sjednocení Německa a stažení ruských vojsk ze spojeneckých evropských zemí nedojde k rozšiřování NATO na východ. Další ruské výhrady se týkaly ozbrojené akce NATO vůči Srbsku a odtržení Kosova, podněcování tzv. barevných revolucí v bývalých republikách Sovětského svazu a budování protiraketové obrany ve východoevropských zemích. Zmíněné aktivity vedly k výraznému zhoršení vzájemných vztahů, ke kterému také přispěly ruská anexe Krymu a zapojení ruských jednotek do bojů na východě Ukrajiny. Autoři v této souvislosti zdůrazňují nutnost nalezení cesty k vytvoření konstruktivního americko-ruského dialogu o jaderné bezpečnosti. V kapitole dále upozorňují na některé nedostatky Obamovy administrativy a jejich příčiny v prosazování jaderně odzbrojovací politiky.

Ve druhé kapitole autoři symbolicky přirovnávají současný stav v jaderné politice, kdy se politici nechali ukolébat do falešného pocitu bezstarostnosti, za obdobný osudu zdánlivě nepotopitelného turistického plavidla Titanik s jeho tragickým koncem. Poukazují na to, že žádný americký prezident z doby po skončení studené války nenastavil nový kurz v jaderné politice vycházející z poučení ze studené války a jak bylo výše uvedeno, zejména z chybné hrozby. Přitom USA mají v této problematice největší globální odpovědnost, protože byly první zemí, která vyrobila a poprvé použila jaderné zbraně a byla také v minulosti lídrem v úsilí o jejich kontrolu. Správnou cestou, jak se vyhnout tragickému osudu Titaniku, je údajně nutné provést významné změny v jaderné politice USA.     

Zajištění bezpečnějšího světa

Závěrečných deset hlavních doporučení pro zajištění bezpečnějšího světa zahrnuje ukončení výlučného prezidentského oprávnění a činnosti kufříku „football“, zákaz odpálení jaderných zbraní na základě varování o nepřátelském útoku (launch on warning), zákaz prvního použití těchto zbraní, vyřazení z výzbroje MBŘS a přehodnocení obnovy jaderného arzenálu. Počítají rovněž s prodloužením platnosti americko-ruské smlouvy New START a následnými kontrolně-zbrojními jednáními, s omezením strategické protiraketové obrany a s preferováním exekutivních nařízení. Doporučení také zahrnují obnovení jednání s KLDR a Íránem, rozšíření povědomí o problematice jaderných zbraní do nového masového hnutí a zvolení takového prezidenta, který by prosadil transformaci jaderné politiky.

Kniha je zpracovaná převážně deskriptivně analytickou formou, kdy ne vždy je v jednotlivých kapitolách dodržována časová posloupnost. Je pro ni také charakteristické poměrně časté opakování různých témat, i když rozebíraných z různých pohledů (např. kontrolně zbrojní jednání, kyberútoky a protiraketová obrana). Pro širší laickou veřejnost by možná bylo přínosné doplnění knihy o tabulku zkratek či o přehledné shrnutí mezinárodních a bilaterálních kontrolně zbrojních smluv uzavíraných USA. Kniha má z hlediska kontrolně zbrojního a jaderně odzbrojovacího úsilí a v souvislosti s vyhroceným vývojem situace v USA v první polovině ledna t.r. mimořádný a aktuální význam. Vzhledem k tomu, že ji autoři dokončili ještě před konáním prezidentských a kongresových doplňujících voleb, nemohli vědět, že prezidentem se stane demokratický kandidát Joe Biden, bývalý viceprezident Obamovy administrativy. Stěží si také mohli představit, že za pár měsíců vypukne globální pandemická krize, která do značné míry zastíní další bezpečnostní výzvy, tj. stále se zrychlující klimatické změny a hrozby plynoucí z existence jaderných zbraní.  

Prosazování reforem v jaderné politice nebude pro Bidenovu administrativu jednoduché. Hlavními překážkami bude získat pro ni podporu v rozdělené americké společnosti, Pentagonu a zejména tzv. jaderné byrokracie usilující o zachování smluvních kontraktů a především Trumpovou administrativou přislíbené enormní finanční zdroje. Současně však budou USA potřebovat značné finanční prostředky na obnovu ekonomiky a podporu zaměstnanosti, snížení enormního zadlužení aj. Hledání úsporných opatření bude probíhat na pozadí ekonomického a technologického soupeření zejména s ČLR. I když je kniha určena především americkým čtenářům, je nesporné, že vzhledem ke svému mimořádnému mírovému poselství si najde řadu čtenářů po celém světě.  

Informace o publikaci: William J. Perry a Tom Z. Collina: The Button. The New Nuclear Arms Race and Presidential Power from Truman to Trump, 1. vydání. Dallas, TX: BenBella Books, Inc. 2020, 256 stran, ISBN 9781948836999.   

O autorovi:

JUDr. Miroslav Tůma (plk. v.v.) je seniorní spolupracovník Ústavu mezinárodních vztahů.