Ústav mezinárodních vztahů

Kulatý stůl na téma: Východní partnerství
Kulatý stůl je rubrika, kde se ptáme pěti odborníků na tři otázky spojené s aktuálními tématy mezinárodní politiky. Tentokrát o Východním partnerství. Účast přijali: Ondřej Ditrych, Kateřina Kočí, Jaroslav Kurfürst, Lucia Najšlová a Tomáš Weiss. 

Česká zahraniční politika mezi minulostí a budoucností
Jak se proměnil náš svět, když se kolem sebe rozhlédneme na začátku roku 2021? Jak máme rozumět tomu, co se okolo nás děje? Nejnaléhavější téma dne je koronavirová pandemie, se všemi důsledky, které má na náš osobní i politický život. Účelem těchto řádek však není přispět k této aktuální a veškerou pozornost k sobě přitahující diskusi. Chceme se podívat na to, kde jsme se ocitli, a nastínit možnou cestu vpřed z této krize v širších historických souvislostech naší zahraniční politiky. Politiky, kterou kontinuálně rozvíjíme od onoho „zázračného roku“ 1989, kdy jsme po více než čtyřech desetiletích „babylonského zajetí“ v sovětském impériu získali možnost vzít věci do vlastních rukou a jako svobodný národ se „navrátit do Evropy“.

Building a sustainable future for post-conflict areas in the European Neighbourhood: Transitional Justice and Reintegration in Syria and Iraq
This text is a report from 12th International Symposium Czech Foreign Policy, October 8th, 2020

Útok na Qassema Soleimaniho a medzinárodné právo
Pri americkom raketovom útoku bol 3. januára 2020 na letisku v irackom Bagdade zavraždený vojenský veliteľ Kuds Iránskych revolučných gárd Qassem Soleimani. Ministerstvo obrany USA tvrdí, že útok bol nutný z dôvodu odstrašenia Iránu od jeho ďalších útokov na amerických diplomatov či amerických vojakov nachádzajúcich sa na Blízkom východe. Americký prezident Donald Trump sa domnieva, že je Qassem Soleimani zodpovedný za smrť mnohých ľudí a nazýva ho teroristom. Dlhodobo narušené iránsko-americké vzťahy sa vraždou Soleimaniho opäť vyostrujú, pričom vrcholní predstavitelia Iránu ako duchovný vodca Alí Chameneí či iránsky prezident Hasan Rouháni sľubujú nečakanú a tvrdú odvetu.

Regulace digitální politické reklamy: výzva či příležitost pro integritu volebního procesu?
V říjnu 2018 podepsala Evropská komise v rámci své strategie boje proti online dezinformacím  dokument nazvaný „Code of Practice on Disinformation“ (CoP)  se společnostmi Facebook, Google a Twitter.  Jedná se o evropskou regulaci, jež obsahuje soubor pravidel primárně určených pro boj s dezinformacemi a jejímž cílem je posílit integritu voleb v oblasti digitální politické reklamy. Podstata CoP spočívá v pěti pilířích,  které se zaměřují například na větší otevřenost sociálních sítí, posílení informovanosti a kompetence uživatelů či obecně zlepšení transparence digitální politické reklamy a jejího označování. Přípravě tohoto dokumentu předcházela dlouhá řada setkání a diskuzí na nejvyšší politické úrovni, při nichž nechyběly jak sociální platformy, tak zástupci univerzit, expertní komunity a evropských institucí.. 

Sharp Power – nový druh síly v mezinárodních vztazích?
Pokud by z hlediska bezpečnosti bylo současné desetiletí něčím charakteristické, mohla by to být „revoluce nových nesmrtících válek“. Dezinformace, hybridní, informační nebo kybernetická válka, to je jen část pojmů, které jsou poslední dobou hojně skloňované jak v médiích, tak u odborné veřejnosti. Sharp power je dalším z nových konceptů, který se snaží vklínit přímo do základních pojmů mezinárodních vztahů, jakými jsou hard a soft power teoretika Josepha Nye. 

Litevský příklad ukazuje, jak se bránit ruskému přepisování dějin
Noc ze 12. na 13. ledna 1991 – mladá Litevská republika, která teprve před necelým rokem vyhlásila nezávislost na Sovětském svazu, zažívá zlomový okamžik svého osamostatňování. K televizní věži v hlavním městě Vilniusu přijíždějí sovětské tanky a útočí na dav civilistů, kteří centrum nezávislého televizního vysílání brání. Po nočním konfliktu zůstává čtrnáct mrtvých a až osm set zraněných Litevců. Tento útok však paradoxně přispěl k tomu, že záhy na to nezávislost Litevské republiky uznal de iure jako první Island (11. února 1991) a brzy po něm i ostatní státy světa.

Rusko je zpátky v Parlamentním shromáždění Rady Evropy. A co my teď s tím?
Na začátku října byla Rada Evropy a její Parlamentní shromáždění (PACE) ve Štrasburku svědky plnohodnotného návratu ruské delegace zpět do jejích struktur. Tímto krokem do určité míry vyvrcholila krize celé instituce, která probíhala několik posledních měsíců v souvislosti s ruským porušováním pravidel Rady Evropy a neplacením členských příspěvků. K tomu se Rusko rozhodlo po odebrání hlasovacích práv jeho parlamentní delegaci, které bylo ze strany většiny delegátů PACE prosazeno v roce 2014 kvůli pokračující agresi na východě Ukrajiny a nelegální anexi Krymu. Co však tento návrat znamená pro Radu Evropy a její budoucnost? Znamená to skutečně konec kredibility této sedmdesátileté instituce, jak tvrdí mnozí, nebo nám tato situace nabízí i určité příležitosti pro změnu do budoucna?

V4 v Bielom dome
Od marca až do júna 2019 navštívili Biely dom všetci predstavitelia krajín Vyšehradskej štvorky (ďalej len „V4“). Traja premiéri a jeden prezident boli bilaterálne prijatí u prezidenta Trumpa. Každá delegácia sa snažila voči primárnemu partnerovi čo najlepšie prezentovať svoju pozíciu. Je tiež na mieste zhrnúť, aký význam to pre priestor V4 (ako celok) má. Ak opomenieme formálny slovník minulej a budúcej spolupráce medzi krajinami ostáva niekoľko spoločných menovateľov. Všetky štyri stretnutia mali dva rozmery spoločnej negociácie: bezpečnosť a ekonomiku.

Propuštění Oleha Sencova: První krok k míru?
Ukrajinský režisér Oleh Sencov se stal symbolem ukrajinských politických vězňů držených Kremlem. Jeho příběh sledoval celý svět. V ruském vězení strávil více než pět let. V sobotu 7. září byl po dlouhém vyjednávání společně s 34 dalšími vězni propuštěn. Kyjev na oplátku Moskvě vrátil stejný počet zadržovaných Rusů. Donald Trump o této výměně na svém twitteru napsal, že se možná jedná o „první gigantický krok k míru“. Je tomu ale tak? Zasedne teď nový ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj s Vladimirem Putinem k jednomu stolu?