Ústav mezinárodních vztahů

Rusko je zpátky v Parlamentním shromáždění Rady Evropy. A co my teď s tím?
Na začátku října byla Rada Evropy a její Parlamentní shromáždění (PACE) ve Štrasburku svědky plnohodnotného návratu ruské delegace zpět do jejích struktur. Tímto krokem do určité míry vyvrcholila krize celé instituce, která probíhala několik posledních měsíců v souvislosti s ruským porušováním pravidel Rady Evropy a neplacením členských příspěvků. K tomu se Rusko rozhodlo po odebrání hlasovacích práv jeho parlamentní delegaci, které bylo ze strany většiny delegátů PACE prosazeno v roce 2014 kvůli pokračující agresi na východě Ukrajiny a nelegální anexi Krymu. Co však tento návrat znamená pro Radu Evropy a její budoucnost? Znamená to skutečně konec kredibility této sedmdesátileté instituce, jak tvrdí mnozí, nebo nám tato situace nabízí i určité příležitosti pro změnu do budoucna?

V4 v Bielom dome
Od marca až do júna 2019 navštívili Biely dom všetci predstavitelia krajín Vyšehradskej štvorky (ďalej len „V4“). Traja premiéri a jeden prezident boli bilaterálne prijatí u prezidenta Trumpa. Každá delegácia sa snažila voči primárnemu partnerovi čo najlepšie prezentovať svoju pozíciu. Je tiež na mieste zhrnúť, aký význam to pre priestor V4 (ako celok) má. Ak opomenieme formálny slovník minulej a budúcej spolupráce medzi krajinami ostáva niekoľko spoločných menovateľov. Všetky štyri stretnutia mali dva rozmery spoločnej negociácie: bezpečnosť a ekonomiku.

Propuštění Oleha Sencova: První krok k míru?
Ukrajinský režisér Oleh Sencov se stal symbolem ukrajinských politických vězňů držených Kremlem. Jeho příběh sledoval celý svět. V ruském vězení strávil více než pět let. V sobotu 7. září byl po dlouhém vyjednávání společně s 34 dalšími vězni propuštěn. Kyjev na oplátku Moskvě vrátil stejný počet zadržovaných Rusů. Donald Trump o této výměně na svém twitteru napsal, že se možná jedná o „první gigantický krok k míru“. Je tomu ale tak? Zasedne teď nový ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj s Vladimirem Putinem k jednomu stolu?

Nový zdroj nestability na Severním Kavkaze: příčiny a možné důsledky
Ruským bezpečnostním orgánům se v posledních několika letech podařilo značně limitovat teroristickou hrozbu na Severním Kavkaze. Byť problém projevů radikálního islámu nadále trvá, pozornost začaly vyžadovat další konflikty, které byly doposud z větší části přehlíženy. Jedním z nich je dlouhotrvající spor o hranici mezi Ingušskem a Čečenskem.

Ukradené volby a iluze změny v DR Kongo
Poslední srpnové pondělí byla v Demokratické republice Kongo osm měsíců po volbách jmenována nová vláda. Zdlouhavost jednání naznačuje složité soužití mezi pokračující vládnoucí koalicí a novým prezidentem z řad opozice. Jak číst události posledního roku?

The influence of Fox News in US foreign policy
With the recent tensions over the shooting down of the US drone flying over the Strait of Hormuz, the threat of War in the middle-east is yet again a reality. However, Donald Trump surprised many this week by going against what his administration is advising him to do, namely escalating this situation to a full-on conflict with Iran. He de-escalated during a press conference with Canadian Prime-Minister Justin Trudeau on June 20th, citing a possible “human error” in the chain of command, therefore, warranting not attacking as a retaliatory strike. This willingness to set aside any possibility of war at the last second contrasts the previous, quite muscular approach of sending one thousand troops to the region in response to Iran’s alleged bombing of oil tankers in the Strait, coupled with their increase in the enrichment of uranium. This reticence to act is very much in contrast to others’ positions in his cabinet who were neoconservative operatives for George W. Bush’s administration during the Iraq and Afghanistan conflicts, therefore preparing for war. However, from where does this divergence from the rest of his administration stem?

Zastánci unilateralismu a multilateralismu tváří v tvář klimatické krizi
Mezi obhájci multilateralismu můžeme najít nepřekvapivě představitele multilaterálních institucí, jako jsou Generální tajemník OSN A. Gueterres, předseda Evropské Rady D. Tusk, ale i papeže Františka nebo francouzského prezidenta Macrona. Unilateralismus se naproti tomu spíše přímo vykonává a hájí v podobě specifických zájmů, než že by byl obhajován sám o sobě jako doktrína. 

On Mediation of Peace Talks and Importance of Women Representation: Interview with Anette Weber
How to mediate peace talks during civil wars? What is the role of external actors during such initiatives? Why it is important to include women into peace negotiations? Find answers to these questions and many more in our new interview with Anette Weber, Senior Fellow at the German Institute for International and Security Affairs, who was a panelist at our last year conference Reaching Out to the Other: Overcoming Intercultural Conflicts.

Trump a Bolsonaro, druhé dějství: dynastická zahraniční politika?
Brazilský prezident Jair Bolsonaro se nechal slyšet, že svého syna navrhne na post velvyslance ve Washingtonu poté co jeho kancléř a ministr zahraničí Ernesto Araújo odvolal velvyslance Sérgio Amarala. Eduardo Bolsonaro sdílí krajně pravicové postoje svého otce. To mu může v Senátu – který má schválit jeho jmenování – ublížit. Prezidentský syn v roli ambasadora by posílil ideologický krajně pravicový bolsonarismus. Současně by však ve světě posílil dojem závislosti Brazílie na Washingtonu. 

Actualities of the Nagorno-Karabakh conflict
Dating back to the early years of the 20th century, the Nagorno-Karabakh region – located on the border of Armenia and Azerbaijan, has always been a source of controversy, violence, opposing interests and cardinal acts. After the Bolshevik revolution in October, 1917, Nagorno-Karabakh had become part of the Armenian Soviet Republic. Only four years later, in 1921, Stalin was the one, who put the territory under the control of the Azerbaijani Soviet Republic. Since then, there were several negotiations, diplomatic approaches evolved, both of the countries claimed that the region belongs to their territories, starting a conflict that, at the time was nowhere to be seen this intense and widespread as it is today. Taking all these violent acts from both of the involved parties and such brutal military interventions, as the one in 2016 into account, is it safe to say that the long-time latent conflict have reached a point where it is impossible to be reversed, or can there still be some kind of peaceful settlements?