Ústav mezinárodních vztahů

Russia’s Return to the Middle East
After the dissolution of the USSR, Russia disappeared from the Middle East and lost most of the influence it once had. However, with the military intervention in Syria in 2015, Russia came back on the scene, taking most of the world by surprise. Since then, Russia launched a diplomatic offensive to regain its influence in the region. What are its main strategies to do so, and how successful is Russia in its campaign to return to the region it was once ousted from?

Donbaské povstání po smrti Alexandra Zacharčenka
Konec tohoto léta přinesl zprávu o násilné smrti lídra „Doněcké lidové republiky“. Na jednu stranu se nejedná o událost zcela nečekanou, neboť s užitím větší či menší míry násilí bylo od moci odstaveno hned několik klíčových představitelů povstaleckých entit. Nicméně Zacharčenkova smrt má větší přesah. S určitým odstupem lze říct, že jeho brutální likvidace potvrzuje určitou nastavenou dynamiku, kdy se do vedení „lidových republik“ dostává zcela nová generace lídrů. Hlavním pojítkem této generace je její celková nevýraznost a absence mocenské základny, díky které by mohla alespoň teoreticky udržet míru nezávislosti na svých zahraničních patronech a podporovatelích v Moskvě. Právě vývojem a dynamikou změn ve vedení povstaleckých entit na východě Ukrajiny se zabývá následující text.

Azovské moře: Nové ohnisko napětí v evropském okolí
Nedávný námořní střet Ruska a Ukrajiny opět po dlouhé době vrátil do centra světové pozornosti konflikt na Ukrajině a ruskou roli v něm. Ukrajinský prezident Porošenko vyhlásil válečný stav v deseti příhraničních a příbřežních provinciích. Mezi nejčastěji diskutovanými příčinami nynější eskalace jsou zejména údajné snahy prezidentů Putina či Porošenka o posílení pozice na domácí politické scéně. Tento pohled však nicméně přehlíží dlouhodobý trend v oblasti, kterým je neutuchající posilování Ruska v Černomořské oblasti, které si snaží vynutit výsadní postavení. Tento komentář se tak chce zaměřit na měnící se situaci okolo Krymu a v Azovském moři a její důsledky, jak pro budoucnost Ukrajiny, tak i pro vývoj strategické rovnováhy v oblasti Černého moře.

One Belt One Road Versus the Eurasian Economic Union
Mezinárodní Politika has established cooperation with the Peace Research Center Prague, a newly-established interdisciplinary center of excellence at the Charles University, with focus on prevention, management, and transformation of conflicts in world politics. This article is part of the policy brief series published by the PRCP and Mezinárodní Politika. For more information, visit http://prcprague.cz

U.S. Space Force: Feasibility and Implications
On March 14, 2018, U.S. President Donald Trump announced the plans to create a separate U.S. space force (USAF) that would have equal status with long-existing U.S. Army, Navy, and Air Force by 2019. That statement has sparked discussions among the American politicians and military on whether such move is feasible under current circumstances. President Trump himself seemed not paying much attention to the idea of separating the outer space military command from USAF during his first year in office, even despite the discussion in the Congress, while Secretary of Defense Jim Mattis was openly against the separation. The President’s stance had changed by the end of 2017, though, and in December 2017 outer space was included by Trump into the new National Security Strategy as a priority warfare domain together with cyberspace. In the end, Trump openly remarked that his National Security Strategy “recognizes that space is a war-fighting domain, just like the land, air and sea”.

Gender: National Action Plans for UNSCR 1325
Another Word to Gender:  National Action Plans for UNSCR 1325: How can the Czech Republic improve?: It’s coming close to twenty years since the landmark UN Security Council Resolution 1325 (1325) was adopted, and yet there is very little improvement to show for it. This resolution was implemented in order to encourage a more pluralistic approach to conflict response and resolution initiatives, and to specifically encourage the participation of women in these processes. It calls on member states to “incorporate gender perspectives in all United Nations peace and security efforts” and emphasizes a focus on specific issues of conflict, such as gender-based violence (Office of the Special Advisor on Gender Issues and Advancement of Women). With these objectives in mind, a select few countries were early to draft and adopt legislation relating to 1325 and have already implemented a second national strategy. Alternatively, some countries have only recently adopted a plan and others have yet to formally implement anything at all. It is this variance that is problematic, and more needs to be done to bring up those countries who have been lagging behind so they are on the same level as those who have moved onto revised versions of their action plans. In terms of the Czech Republic’s efforts, much can be said about the overall focus of their National Action Plan, and the points where they need to improve upon.

The most effective counter-terrorism approach
The matter of how to legally resolve global terrorism is a complex challenge. Global terrorism, which has increased during the first decade of the 21st Century, is among one of the top security threats. Counter-terrorism experts struggle to come up with solutions given the many considerations one needs to take into account. For instance, counter-terrorism policies taken by authorities differ from one country to another but the threat is global. Because of this, international cooperation is required to be truly effective. In today’s society, where social construction shapes more or less its norms, how do you determine what’s right? Let’s consider the example of US and French counter-terrorism policy development and its far-reaching effects. Over the past decade, these countries have developed counter-terrorism policies but in 2018, these policies remain insufficiently transparent.

Konec éry liberálního internacionalismu v USA
V nedávném rozhovoru pro Financial Times prohlásil Henry Kissinger, že „Trump může být jednou z těch postav historie, které se objeví, aby předznamenali konec jedné éry…Neznamená to, že o své roli ví…Může to být jen náhoda“. Akademický výzkum však již před zvolením Donalda Trumpa ukazoval, že „konec jedné éry“ v americké zahraniční politice skutečně nastává, a tak Trumpovu roli nelze považovat pouze za „náhodu“. Například v roce 2007 Kupchan s Trubowitzem v článku s názvem „Mrtvý střed“ předestřeli, že americká zahraniční politika, založená od konce druhé světové války na tzv. liberálním internacionalismu, je na ústupu, a to v důsledku rostoucí polarizace americké politické scény.

Jair Bolsonaro: brazilský Trump?
Brazilskou společnost a politickou scénu obchází přízrak autoritářské minulosti. Americký prezident Trump a brazilský prezidentský kandidát Bolsonaro se navzdory podobné rétorice liší.  Podpora demokracie je v Brazílii na bodu mrazu. Vrací se země k autoritářskému režimu? Je demokracie ohrožena? Obavy jsou na místě.

Brazilské volby 2018: konec krize v nedohlednu?
Letošními volbami jako by politika v největší latinskoamerické zemi dospěla ke konci éry, která bývá označována za „novou republiku“, resp. „šestou republiku“. Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, dvou třetin Senátu, guvenérů a legislativních shromáždění jednotlivých států federace, jež se spolu s prvním kolem voleb prezidenta konaly 7. října, naznačují, že přinejmenším stranický systém zažil silný otřes. Strany, jež vládly v posledních více než 30 letech, utrpěly značné ztráty a na vzestupu jsou nové proudy, které do politické arény významným způsobem vnášejí apel, jenž byl dosud považován za extrémní: nacionalismus a hodnotový ultrakonzervatismus.