Ústav mezinárodních vztahů

Brazílie ve stínu USA: vymaní se zahraniční politika Jaira Bolsonara ze závislosti na americkém prezidentovi?
Psychologické analýzy osobnosti brazilského prezidenta Jaira Bolsonara začaly zaplňovat tisk již s počátkem jeho volební kampaně na podzim 2018 a často popisovaly jeho dětství, dospívání, kariéru v armádě i v politice, stejně jako jeho již tehdy patrný příklon k Spojeným státům Donalda Trumpa. Analytici se shodovali, že se budoucí prezident vzhlíží v mocných otcovských postavách, a proto byl příznivě nakloněn představitelům politicky tvrdé linie vojenské diktatury. Ti se, jak ostatně velela tradice a spojenectví s USA, odvolávali na hodnoty západní civilizace a vyhlašovali boj (komunistickému) “vnitřnímu nepříteli.” Jako politik a později jako prezident se tento jeho otcovský komplex projevil patrně i v podpoře Donalda Trumpa a jeho politiky “make America great again”.

Uznává Rusko Evropskou unii jako energetického aktéra?
Rusko je významný dodavatel energií do mnoha členských států EU. Na základě analýzy diskurzu projevů oficiálních představitelů Ruska o energetických vztazích s EU v letech 2014–2019 se snažíme určit, zda Rusko uznává EU jako aktéra v této sféře, nebo zda za aktéry považuje jednotlivé státy. 

Kyrgyzstán: Od ukradené revoluce k novému režimu?
Po zmanipulovaných parlamentních volbách využila skupina kolem kyrgyzského nacionalisty Sadyra Žaparova protivládních protestů k uchopení moci. Rezignace hlavy státu a vyhlášení referenda, jež spolu s předčasnými prezidentskými volbami rozhodlo také o přípravě nové ústavy, otevřely prostor pro hlubší přeměnu politického režimu. Oslabení institucí kontroly vládní moci spolu s nacionalistickými tendencemi nového prezidenta ohrožují nejen křehkou vnitropolitickou stabilitu, ale představují také riziko konfliktů se sousedními státy i domácími národnostními menšinami. 

Zapadnorusismus: pěšák na ideologické šachovnici východní Evropy
Země východní Evropy jsou již dvě dekády ve složité geopolitické situaci. Postupné rozšiřování Evropské unie a Severoatlantické aliance do střední a východní Evropy nastolilo pro země, jako je Bělorusko, Ukrajina a Moldavsko, dilema, zda pro ně bude principiálním partnerem EU, či Ruská federace. Konflikty v Gruzii a v Ukrajině spojené s ruským angažmá ukázaly, že toto dilema může mít velmi reálné bezpečnostní implikace. Ačkoliv zásadní vliv na zahraničně-politické rozhodování mají v současnosti spíše ekonomické a politické faktory, ideologické aspekty však nejsou zcela vyloučeny. V Bělorusku je součástí této debaty i idea tzv. zapadnorusismu, který je mimo kontext východní Evropy spíše málo známým fenoménem. 

Vztahy Evropské unie vůči Bosně a Hercegovině v zajetí politiky rozšiřování
Nad politikou EU vůči Bosně a Hercegovině se (opět) vznášejí otazníky. Je obecně známo, že se tato kulturně rozmanitá země potácí z jedné politické krize do druhé a že dosažení sebemenší shody národnostně orientovaných stran je možno slavit jako událost hraničící se zázrakem. Mnohem méně se však ví o tom, co vlastně s touto strategicky důležitou zemí v současnosti zamýšlí EU.

Lidskoprávní zahraniční politika v době před i po koronaviru
Ochrana a prosazování lidských práv ve světě se dlouhodobě řadí mezi hlavní pilíře zahraniční politiky České republiky. V prvních dvou desetiletích po pádu komunismu se tento stav bral jako samozřejmý a nevyžadující větší diskusi. Během posledních let se ale situace změnila a to, jak mají zahraniční aktivity na podporu lidských práv vypadat a zda mají vůbec mít v české zahraniční politice své místo, se stalo předmětem mnohdy dosti vyhrocené veřejné debaty. Tento příspěvek danou debatu jednak shrnuje, jednak dále rozvíjí, a to ve světle nových zkušeností, které přinesla koronavirová krize. První část příspěvku uvádí důvody pro to, aby lidskoprávní agenda zůstala součástí české zahraniční politiky. Část druhá se zamýšlí nad tím, jaký obsah by tato agenda měla mít a jakými způsoby by měla být realizována.

The grass under two elephants: Updating China’s behavior in ocean-space and reactions by its neighbors
After the COVID-19 pandemic began spreading globally, many commentators pointed out that China was using the occasion to expand its influence and project its values worldwide. So-called “mask” and “vaccine” diplomacy, and the crackdown with new national security laws in Hong Kong, raised serious concerns. But Chinaʼs aggressive behaviour had been growing even before the pandemic began, especially in the maritime sphere. Indeed, not only Beijing but also neighbouring governments are utilizing ocean-space, which has ambiguous characteristics of state sovereignty, to buy time, even though the political goals of the countries may be different. However, in this era of Great Power competition, shifting lines of influence and rising tensions between the United States (US) and China (PRC) will make it difficult to maintain this approach. The highest priority of Chinaʼs core national interest is to recover Taiwan, a challenge complicated by President Donald Trump’s efforts to strengthen relations with Taipei. Here, I focus on the East China Sea and the South China Sea to update the situation.

České Východní partnerství na prahu nové dekády
Česká politika vůči Východnímu partnerství se v uplynulých jedenácti letech vyznačovala velkou mírou personifikace, nerovnoměrností pozornosti v jednotlivých obdobích a rozporem mezi politickou a byrokratickou rovinou českého přístupu. Jakkoli stála česká diplomacie v květnu 2009 během předsednictví EU, společně s Polskem a Švédskem, u zrodu tohoto projektu, v pozdějších letech se míra jejích ambicí vůči této oficiálně deklarované zahraničněpolitické prioritě někdy posouvala až do pouhé rétorické roviny.